Notebook IBM Thinkpad 760 jak do něho dostat operační systém

[petr22]

Potrebujes sehnat pouzitelny disk.

Pak nahrajes na ten disk Windows, nabootujes z diskety a z disku spustis instalaci Windows.

[Reklama]

[Radovan-kocour]

Však já ho mám 100GB, do něho jsem nahrál ten operační systém, ale to prostě promiňte nejde jak jsem psal to nenabootuje, když ten HDD je zapojený v tom notebooku žádné botování se nespustí z FDD mechaniky i když tam mám tu spouštěcí disketu a nastaveno botování na FDD1- to ten disk blokuje, když ho vydělám tak začne bootování FDD1 ze spouštěcí diskety a skončí to protože napíše systém windows není- to prostě nejde, to chce asi ten windows 98 celý dostat asi na diskety, těch mám dost a jak tam ten systém na ty diskety dostat z toho CD- jinak to fakt nejde

Dodatečně přidáno po 22 minutách 55 vteřinách:
Omlouvám se tím diskem to nebylo, už jsem spustil to botování s té FDD1 i když tam ten disk je tak to skončí

Soubory pro instalaci Windows 98 nebyly nalezeny, tak jaký tam mám dát prosím příkaz aby to pokračovalo a začalo to potvora konečně už bootovat z toho HDD?
A

[petr22]

To se spatne vysvetluje pokud neznas zakladni prikazy pro pohyb v adresarich na urovni prikazove radky.

Prvni se musis prepnout na ten disk: CD C:

Pak dej DIR a uvidis vypis slozek, jelikoz DOS podporuje pouze 8+3 znaky tak misto Windows 98 uvidis neco jako Windo~1

Takze CD ten adresar, co vidis

Pak CD WIN98.

A pak setup

[Pic]

Obávám se, že podobný disk s uvedeným nastavením asi nikde již neseženeš. Je to již hromada let.

[Radovan-kocour]

A jak se mám prosím přepnout z A na ten disk?
Já vím děkuju Vám moc je to složité to vysvětlovat- promiňte-
Dal jsem Dir- viz obr- ale Win tam není

Tak jsem zjistil v tom jiném notebooku je to D.
Když dám příkaz CD C: tak to napíše chybné určení jednotky
zkoušel jsem i CD D: taky chybné určení jednotky
Tam je jenom
Command
Config
Country
a Win tam není
a zase to skončilo na A, a já nevím jak se mám přepnout na ten disk- já nevím ani jakou má zkratku- to mu musím nějaké písmeno přiřadit v jiném notebooku?

Jak myslíte promiňte že disk neseženu?

[zeus]

Disk sezenes v pohode, toho se neboj.
Prepina se jen nazvem disku bez CD (tedy C: <Enter>), pak dej cd \windows98\win98 a pak setup

[faraon]

Ajajaj. Tohle vypadá na naprosto nedostatečné znalosti ovládání DOSu

Ono to je stejné jako pod Widlemi v CMD, tak se ti to může hodit i jinde (například při hraní v DOSBoxu). Takže si jako úvod dáme malý rychlokurs práce s počítačem z minulého tisíciletí. Polož si vedle klávesnice ten notebook, do něj zasuň záchrannou disketu, a jdeme na to. Zapni ho a nabootuj...



Asi už sis všiml toho nápisu dole na displeji, tomu se říká prompt (neboli výzva). Obvykle hlásí aktuální disk na kterém se nacházíš, a pracovní adresář ve kterém jsi. To co prompt zobrazuje se dá všelijak nastavit, překvapivě příkazem PROMPT, ale to teď řešit nebudeme. Tohle základní nastavení se provádí při bootu automaticky, nebo příkazem

Kód: Vybrat vše

prompt $p$g

MS-DOS nerozlišuje malá a velká písmena v příkazech (na rozdíl od systémů vycházejících z Unixu, jako je Linux), takže je klidně piš malými.

Údaje promptu si trochu rozebereme, protože je to úvod k následující činnosti. V tuhle chvíli bys tam měl mít čtyři po sobě následující položky:

1. A: = aktuální disk. Diskové jednotky v MS-DOSu jsou označené písmenem a dvojtečkou. A: a B: byly vyhrazené pro disketové mechaniky, C: a následující pro harddisky, později síťové disky a jiná zařízení. Funguje to tak dodnes a je v tom šílený bordel.
2. \ = cesta (path) k pracovnímu adresáři. V tuhle chvíli jsi v kořenovém adresáři disku (diskety), nazývaném root, a ten má označení \. Stejný znak slouží i k oddělení podadresářů v cestě, pokud jsi hlouběji v adresářovém stromu.
3. > = oddělovač. Ten ti říká že tady končí cesta a zbytek příkazového řádku je jen tvůj.
4. _ = kurzor. Bliká a ukazuje místo kam se bude zobrazovat všechno co v tuhle chvíli napíšeš.

Když cokoliv napíšeš a odešleš to Enterem, něco se stane. Pamatuj ale, že počítač vždy provede přesně to co mu přikážeš, nikoliv to co jsi od něj chtěl


Přepínání disků

Nacházíš se na disketě A:, a potřebuješ se dostat na harddisk C:. Není nic jednoduššího, prostě napíšeš celé označení jednotky, tedy:

Kód: Vybrat vše

c:

A buď se ti zobrazí prompt C:\>_, nebo chybové hlášení.

Pokud vše proběhlo dobře, v tuhle chvíli bys měl mít v systému dostupné jednotky A:, C:, D: E:.
Tedy disketa, harddisk, CD mechanika a virtuální disk, možná v jiném pořadí než jsem je napsal (kromě té diskety, ta má vždy áčko).



Zobrazení obsahu adresáře

Adresář (directory), dnes celkem debilně nazývaný složka (folder), se vypíše příkazem DIR. Příkazy si jejich tvůrci necucali z prstu, ale použili zkratky anglických slov, což samo o sobě funguje jako malá nápověda. A také je kopírovali z jiných operačních systémů, konkrétně tenhle se používal v operačním systému CP/M pro osmibitové mikropočítače dřív, než Billu Gatesovi vyrostl první chlup na penisu
K většině příkazů je možné získat nápovědu zadáním parametru /? - což je důvod proč se adresáře oddělují na české klávesnici těžko dostupným znakem \ (backslash) a ne obyčejným / (slash) jako v ostatních systémech a internetových adresách. První verze DOSu totiž vůbec neuměla adresáře, a lomítko použili právě pro zadávání parametrů příkazu. Později to už kvůli kompatibilitě nešlo změnit a tenhle zkriplený systém musí fungovat dodnes! Zkus si

Kód: Vybrat vše

dir /?

Uvidíš že že výstup příkazu DIR můžeš různě nastavovat, například pokud je v adresáři víc souborů než se ti vejde na obrazovku, můžeš ho pozastavit parametrem /p (page), který bude vypisovat vždy do zaplnění obrazovky a pak počká na stisk klávesy.
Můžeš si vypsat i úplně jiný adresáře než je ten pracovní ve kterém se nacházíš, prostě zadáš cestu. Pokud jsi na disketě, zkus vypsat disk C:, pokud jsi na céčku, zkus vypsat disketu:

Kód: Vybrat vše

dir a:
dir c:

A kdyby v aktuálním adresáři existoval podadresář POKUS, můžeš si ho vypsat příkazem

Kód: Vybrat vše

dir pokus

Můžeš vypisované soubory i filtrovat pomocí zástupných znaků (wildcards), například všechny soubory s příponou EXE vypíšeš příkazem

Kód: Vybrat vše

dir *.exe

Naopak všechny soubory začínající na písmeno S vypíšeš

Kód: Vybrat vše

dir s*

Tak se ti bude lépe hledat ten SETUP. Můžeš také vypsat pouze soubory s různými atributy, například když chceš jenom adresáře, použiješ parametr

Kód: Vybrat vše

dir /ad

A když chceš vidět skryté a systémové soubory, které se při normálním výpisu nezobrazují, stačí

Kód: Vybrat vše

dir /ahs

To jsou obykle ty nejdůležitější soubory operačního systému, do kterých běžnému uživateli nic není. Vyskytují se pouze na systémovém disku ze kterého se zavádí (bootuje) operační systém.
Bez dalších parametrů se ti soubory vypíšou ve tvaru
NÁZEV PŘÍPONA VELIKOST DATUM ČAS
Datum a čas ukazují kdy proběhla poslední změna souboru, zápis do něj. Na závěr výpisu máš celkovou velikost všech souborů ve vypsaném adresáři a zbývající volné místo na dané jednotce.



Pojmenování souborů a spouštění programů

Vzhledem k tomu že MS-DOS (tenkrát pod názvem PC-DOS) vyrazil do světa v roce 1981 na jednostranné disketě s velikostí 5.25" a kapacitou 160 kilobajtů, tak bylo potřeba šetřit místem. Šetřilo se nejen na každém bajtu ale doslova na kždém bitu, a jeden z následků toho byl i problém roku 2000, známý Y2K, které postihlo mnoho počítačových systémů. Dokonce i Micro$oft, po velikém reklamním chlubení že všechny jejich počítače jsou na Y2K připravené, tenkrát vydal nabídků programů pro rok 1900, protože neaktualizovaný server spočítal následující letopočet špatně.
V DOSu je použité osvědčené schéma 8.3 (opět jako v tom CP/M), tedy osm písmen pro název a tři písmena pro příponu určující typ souboru, oddělené od sebe tečkou. Pro názvy souborů i adresářů platí totéž, s rozdílem že přípona u adresáře nemá žádný speciální význam. Obvykle se nepoužívá. V názvech se nedoporučuje používat mezery, protože s tím některé programy mají dost velké potíže, hlavně ty starší, z dob před Windows. Delší windowsovské názvy se pro DOS zkracují, obvykle vypadají nějak jako ZKRACE~1.TXT.
Existují tři typy spustitelných souborů, starší COM a novější EXE jsou zkompilované binární programy, BAT jsou dávkové soubory, obsahující sekvenci příkazů, jak je píšeš do příkazového řádku. Textové soubory se obvykle označují TXT, systémové SYS, další přípony označují program v jakém se daný soubor dá otevřít, nebo který ho vytvořil. Například 602 používal textový procesor T602, VC zase první tabulkový procesor VisiCalc (nejstarší předchůdce Excelu), DBF znamená DataBaseFile, BAK jsou záložní soubory (BAcKup) atd.
Když chceš spustit nějaký program, stačí když zadáš jeho název, přípona není potřeba (toho využívaly některé viry). Některé příkazy DOSu jsou zabudované přímo v příkazovém interpretru COMMAND.COM, jiné jsou spustitelné programy na disketě nebo harddisku. Například program MODE.COM, který nastavuje vstupně/výstupní zařízení, spustíš jen jeho názvem MODE, a on ti vypíše aktuální nastavení. Jestli si chceš trochu pohrát s obrazovkou, zkus

Kód: Vybrat vše

mode 40

Teď jsi změnil režim zobrazení na 40 sloupců, což se blíží historickým osmibitům. Do původního stavu obrazovku vrátíš příkazem

Kód: Vybrat vše

mode 80

Změna pracovního adresáře

Procházení adresářovým stromem se provádí příkazem CD (Change Directory). Opět zkratka, a nemělo by tě překvapit že funguje téměř ve všech operačních systémech se kterými se v životě setkáš (Unix/Linux/BSD...). Tohle prostě nejde vylepšit a udělat to jinak by zkoušel jen úplný idiot. Ne že by i takoví nebyli...
A příkazu CD samozřejmě můžeš zadat různé parametry, ten hlavní je název adresáře do kterého chceš přejít. Samozřejmě takový adresář musí na disku existovat, jinak přijde facka, totiž chybové hlášení! Takže pokud v aktuálním adresáři existuje podadresář POKUS, přejdeš do něj příkazem

Kód: Vybrat vše

cd pokus

Což uvidíš na změněném promptu, který by teď ukazoval C:\POKUS\>_, ale protože takový adresář neexistuje, viděl jsi spíš chybové hlášení. Vytváření a mazání adresářů zkusíme později.
Když jsi se dostal do adresáře, potřebuješ se nějak dostat zase zpátky. Nadřazený adresář má vžd y jméno .. a přejdeš do něj, jak nečekané, příkazem

Kód: Vybrat vše

cd ..

Z jakékoliv hloubky adresářového stromu můžeš skočit přímo do kořenového adresáře aktuálního disku, jeho jméno už znáš z popisu promptu, a možná by tě samotného napadlo že příkaz bude vypadat takhle:

Kód: Vybrat vše

cd \

Kdybys chtěl skočit o několik adresářů hlouběji, musíš zadat celou cestu. Dejme tomu že jsi v adresáři C:\POKUS, a chceš si omrknout domácí úkoly z češtiny. Cesta začíná v kořenovém adresáři, proto je na začátku \:

Kód: Vybrat vše

cd \texty\škola\čeština\úkoly

Tomu se říká absolutní cesta, ale můžeš zadat i relativní cestu, vycházející z pracovního adresáře. Dejme tomu že se potřebuješ mrknout na písemky z matiky, což obnáší vyskočit o dvě úrovně výš a přejít do jiné větve adresářového stromu:

Kód: Vybrat vše

cd ..\..\matemati\písemky

Mohl bys to udělat čtyřmi příkazy, nebo takhle najednou. Vše co bylo řečeno absolutních i relativních cestách platí i v příkazu DIR a všech jiných! A všimni si názvu adresáře MATEMATI, který má maximálních osm povolených písmen. Pokud bys chtěl za každou cenu mít celé slovo, musel bys použít i příponu, například MATEMATI.KA, vypadá to blbě ale funguje to. Jen je s tím zbytečná práce.



Kopírování souborů

Tohle dělá příkaz COPY odkud kam. Místo odkud a kam zadáš cesty a názvy souboru. Například jsi na disku C: v adresáři POKUS, a chceš z diskety zkopírovat soubor README.TXT. Nebo všechny soubory s příponou TXT, kdyby jich tam bylo víc:

Kód: Vybrat vše

copy a:\*.txt

Když nezadáš kam se má kopírovat, příkaz ti to nasype do pracovního adresáře kde zrovna jsi. A když budeš chtít vytvořit záložní kopii souboru, předtím než v něm uděláš nějaké změny, zkopíruješ ho do jiného názvu:

Kód: Vybrat vše

copy readme.txt readme.bak

Až zjistíš že jsi ho rozbil a potřebuješ obnovit původní stav ze zálohy, uděláš to stejnným způsobem, jen bacha na přípony:

Kód: Vybrat vše

copy readme.bak readme.txt

Protože soubor s cílovým názvem už existuje, DOS se tě zeptá jestli ho chceš přepsat, takže si zkontroluješ jestli jsi napsal parametry správně a vybereš si z nabídky správné písmeno. (Linux se nezeptá, protože unixové systémy předpokládají že uživatel není idiot a ví co dělá.)



Mazání souborů

Někdy je potřeba z disku něco smazat, obvykle proto že staré porno už zabírá příliš místa a není kam stahovat nové, a to se dá udělat příkazem DEL (DELete). Jako parametr můžeš použít název jméno souboru v aktuálním adresáři, absolutní nebo relativní cestu viz předchozí odstavec, a také zástupné znaky jako v příkazu DIR. Všechny záložní soubory v aktuálním adresáři smažeš příkazem

Kód: Vybrat vše

del *.bak

Pokud mažeš všechny soubory najednou, DOS se zeptá jestli to myslíš vážně, protože nemá žádný Koš odkud bys mohl smazané soubory vrátit, smaže je okamžitě a jednou provždy, takže BACHA VOLE!



Vytváření adresářů

Nový adresář můžeš vytvořit opět buď v aktuálním adresáři nebo pomocí cesty v libovolném místě libovolného disku, ale vždy jen v existujícím adresáři. Slouží k tomu příkaz MKDIR (MaKe DIRectory) nebo jeho zkrácený tvar MD:

Kód: Vybrat vše

mkdir pokus

V tuhle chvíli si můžeš na harddisku vytvořit adresář POKUS a vyzkoušet všechno co jsem psal v předešlých odstavcích.



Mazání adresářů

Podobá se vytváření, příkaz zní RMDIR (ReMove DIRectory) nebo RD, opět můžeš zadat buď podadresář v aktuálním adresáři nebo libovolnou cestu na libovolný disk:

Kód: Vybrat vše

rmdir pokus

Adresář se dá smazat pouze když je prázdný, a samozřejmě musí existovat, jinak chybové hlášení. Takže jestli jsi v něm dělal nějaké experimenty, zkusíme si práci na dálku. Nejdřív se přesuneš na disketu, potom smažeš všechno co bylo v adresáři POKUS, potom i samotný adresář z disku C:, a nakonec vypíšeš všechny podadresáře z kořenového adresáře disku C:

Kód: Vybrat vše

a:
del c:\pokus\*.*
rmdir c:\pokus
dir /ad c:\

DOS si pamatuje pracovní adresář na každém disku, takže jestli ses před mazáním nacházel v adresáři POKUS, nejde smazat. Musíš se přepnout na disk C: a vyskočit o adresář výš, potom už ti smazání dovolí. Ten systém je dělaný pro lamy a tupé kancelářské krysy, proto je (i sebe) musí chránit před jejich blbostí. Často marně...



Formátování disku

Ve skutečnosti nejde o formátování ale o vytvoření souborového systému, protože harddisk je zformátovaný jednou provždy od výrobce, a zásahem do něj ho můžeš i zničit. Formátovaly se jenom diskety, a tenhle zažitý název se později přenesl i na úplně jinou činnost při přípravě harddisku.
Po předchozích informacích by tě nemuselo překvapit že program/příkaz kterým se tohle dělá se jmenuje FORMAT. Jako parametr mu zadáš označení jednotky kterou chceš formátovat, může po formátování provést i pár dalších věcí, například dát disku název (volume). Takže po nabootování záchranné diskety můžeš udělat tohle:

Kód: Vybrat vše

format c: v:HARDDISK

Tím zformátuješ harddisk v notebooku a současně ho pojmenuješ, název si dej jaký chceš. Podmínka je že na něm existuje oddíl, jestli ne, musíš ho předem vytvořit programem FDISK. To je trochu složitější.
Disketu zformátuješ úplně stejným způsobem, prostě napíšeš

Kód: Vybrat vše

format a:

Jenom v tomhle případě to nebude dobrý nápad, protože tím samozřejmě smažeš všechno co na té záchranné disketě máš. Mimochodem, napadlo tě přepnout šoupátko v dolním rohu do polohy ochrany proti zápisu? Docela užitečná věc, protože právě na tuhle disketu už nic zapisovat nebudeš, naopak jí potřebuješ navždy přesně v tom stavu v jakém teď je!



Vytvoření systémového disku

Pokud bys disk formátoval s parametrem /s, měl bys na něm teď zkopírované základní sooubory operačního systému a šlo by z něj nabootovat. Ale někdy je potřeb vytvořit systémový/bootovatelný disk i bez formátování, a k tomu slouží příkaz/program SYS (SYStem). Kdyby se ti stalo že v tom notebooku nabouráš systém do takové míry že nedokáže najet ani do DOSu, prostě tam zastrčíš tuhle záchrannou disketu (od toho je záchranná), nabootuješ z ní, a uděláš

Kód: Vybrat vše

sys a: c:

Tím zkopíruješ z diskety na harddisk nejdůležitější soubory operačního systému, takže bude schopný nabootovat do DOSu, odkud se dají řešit další problémy. Operační systém se skládá ze tří souborů, první dva jsou skryté a nezobrazí se při běžném výpisu příkazem DIR, pouze s parametrem /ahs:
IO.SYS
MSDOS.SYS
COMMAND.COM
Třetí soubor je příkazový interpret, ten si s tebou povídá v příkazovém řádku, provádí vestavěné příkazy (například DIR a CD) a spouští další programy. Ty pak volají služby operačního systému, které jsou v těch předchozích souborech. V tvojí verzi DOSu už jen v tom prvním, druhý funguje jako konfigurační během zavádění systému.
S těmihle třemi soubory počítač dokáže nabootovat a pracovat, ale jen velmi omezeně. Další konfigurace se dá nastavit v textových souborech
CONFIG.SYS
AUTOEXEC.BAT
Ty jsou v kořenovém adresáři, ale neměl bys je měnit pokud nevíš hodně dobře co děláš. Podívej se co obsahují ty na disketě.
Můžeš si to vyzkoušet na harddisku v počítači, jestli se ti povede zformátovat ho a přenést na něj systém tak, aby dokázal aspoň nabootovat i bez diskety. Nic víc s ním dělat nepůjde, protože tam nebudou žádné další programy. Ale ověříš tak že harddisk v notebooku pracuje a je pro tenhle starý systém použitelný, i když třeba nedokáže využít celou jeho kapacitu.
Jen pro zajímavost, v prvních verzích MS-DOSu se soubory IO.SYS a MSDOS.SYS nazývaly IBMBIO.COM a IBMDOS.COM, protože tenhle systém měl licencovaný IBM pro svůj IBM-PC.



Instalace systému

Ta spočívá v přípavě disku, vytvoření souborového systému (formátování), zkopírování souborů operačního systému do vhodného adresáře, a nastavení konfiguračních souborů. U DOSu se to dá udělat i ručně, ale je s tím trochu víc práce, hlavně s tím nastavováním. Proto existují instalační programy, obvykle s názvem INSTALL nebo SETUP, které tohle všechno provedou za tebe.
Ty budeš instalovat Windows, takže v nejjednodušším případě do CD mechaniky vrazíš instalační CD, do disketové mechaniky záchrannou disketu, a nabootuješ z ní. Jestli všechno půjde dobře, po nabootování bude v systému přístupné CD, buď pod písmenem D: nebo E:, které můžeš procházet adresáře a hledat program SETUP.EXE. Jestli máš instalačku zkopírovanou na harddisku, budeš SETUP hledat právě tam.
Až ho najdeš, spustíš ho, a budeš se řídit dalšími pokyny. Pokud instalace proběhne dobře, po vytažení diskety a restartu se dostaneš do grafického prostředí s rozlišením 640x480 a 16 barvami. S velkým štěstím na správný ovladač i trochu lepším.



No, jestli sis tenhle román dobře přečetl a vyzkoušel všechno to co jsem popisoval, tak máš v sobě výcuc z asi deseti stránek víc než pětisetstránkové příručky, protože i tak primitivní věc jako je MS-DOS, velká jen pár stovek (původně dokonce jen pár desítek) kilobajtů, umí obrovskou spoustu věcí, které si dnešní průměrný klikoň ani nedovede představit!!!

P.S. Doufám že tam není moc chyb, psal jsem to z hlavy a už je to pěkných pár let, desítek let, co jsem s DOSem dělal

[Radovan-kocour]

Jejda já Vám moc děkuji- to jsem si nemyslel že tak budu otravovat- ale nějak se prostě nechytám
začnu hned od začátku-
Asi už sis všiml toho nápisu dole na displeji, tomu se říká prompt?
To já tam vůbec nemám- já mám startovací disketu ne s dosem ale s Windowsem 98
Vložím ji do FDD mechaniky A- zmáčknu F1- zobrazí se

Startovací nabídka systému Microsoft Windows 98

1. Spustit instalaci Windows 98 z disku CD-ROM.
2. S podporou CD-ROM.
3. Bez podpory CD-ROM
Zadejte volbu:

A dole je:
F5=Stav nouze Shift+F5=Systém MS-DOS Sfift+F8=Potvrzovat krok za krokem

Tak to se mám prosím přepnout Shiftem+F5 do MS DOSU?

Dodatečně přidáno po 9 minutách 44 vteřinách:

Disk sezenes v pohode, toho se neboj.
Prepina se jen nazvem disku bez CD (tedy C: <Enter>), pak dej cd windows98win98 a pak setup

zeus Děkuji, ale jak píšu já disky mám
A to přepínání fakt aspoň mě nefunguje mězi tou FDD mechanikou A a tím diskem C nefunguje
Je to na A, když dám C: tak to napíše chybné určení jednotky

[faraon]

To co jsi dával na fotkách je DOS, a vlevo dole je zobrazený prompt A:>_.

Co se stane když vybereš jedničku? Kdyžtak opiš nebo ofoť co ti to napíše, kdyby to nejelo.

Pokud to instalaci nespustí, co se stane když spustíš dvojku? Proběhne to normálně nebo se sekne na nějaké chybě? Opět to kdyžtak dej sem.

Co udělá trojka? Pokud máš celou instalačku zkopírovanou na disku, nepotřebuješ podporu CD a můžeš spustit SETUP přímo z C:.

Akorát si teď nejsem jistý co jsi vlastně nabootoval, protože u té záchranné diskety ta nabídka vypadá takhle:

boot_000.png (3.61 KiB) Zobrazeno 508 x

Dodatečně přidáno po 3 minutách 49 vteřinách:
Teď mě něco napadlo, ten disk jsi formátoval v jiném počítači - jaký má souborový systém? On totiž DOS neumí NTFS!
Takže musíš ten disk buď zformátovat na FAT32, nebo tě čeká hraní s tou záchrannou disketou a FDISKem, což bude pro začátečníka opravdu zábavné

[Radovan-kocour]

Děkuji Ano přesně to mám jak je ten screen- ano to mám startovací disketu- originál, mám v notebooku i ten HDD je naformátovaný na FAT32- mám ho prosím naformátovat na EX3 ?a je tam na něm překopírovaný Windows 98 co byl na CD- ten mám originál
Dal jsem 1- skončilo to Soubory pro instalaci Windows 98 nebyly nalezeny A:
Dal jsem 2- skončilo to Device driver not found: OEMCD001
No valid CDROM device drivers selected
Dal jsem 3- skončilo to A: a když dám C:, nebo D: tak to napíše Chybné určení jednotky

Ještě k tomu HDD- nevím jestli jsem ten systém dobře nakopíroval- má se ten disk rozbalit a nakopírovat ty soubory a nebo nerozbalovat a překopírovat zabalené to CD? já jsem ho rozbalil- tak jestli není tady chyba?

Je to zajímavý asi ten kám IBM 760- jestli neměl nějaké specifické spouštění, my jsme měli ve škole normálně DOS, já se nechci chválit asi neumím to už , ale nepamatuji si to přepínání mezi těmi disky- a textový editor t602, ale toto se mě zdá fakt nějaké divné, když napíšu příkaz a odezva chybné určení jednotky- nevím co s tím že?

[faraon]

Něco je špatně, a možná to bude víc věcí najednou. Kterou disketu tam bootuješ, je to tahle? Na disketu to dostaneš třeba programem RawWrite odsud.

To CD máš jako obraz ISO? Buď ho musíš vypálit na CD (hlavně ne DVD, to ten stroj nepřečte!) tak jak je, nebo ho v nějakém programu rozbalit a soubory z něj zkopírovat. Já v Linuxu už takovéhle problémy také dávno neřeším, prostě image mountnu jako adresář a můžu v něm provádět cokoliv potřebuji.

I kdybys z té diskety nabootoval čistý DOS bez čehokoliv dalšího, tak se na ten harddisk musí dostat. Ale může nastat několik problémů, proč to nejde:
- Disk je příliš velký a BIOS počítače s ním neumí pracovat. To je dost pravděpodobné, koukám na Wiki že tenhle počítač měl původně 1 - 2 GB velké disky!
- Oddíl na disku je větší než DOS dovoluje, já jsem kvůli tomu měl disk rozdělený na několik oddílů s velikostí 32 GB. Tady by mohl být další problém!
- Špatný systém souborů, který DOS neumí číst. FAT32 fungoval až ve W98SE, v první verzi W98 ještě ne! Ale u tebe na těch fotkách je čas souborů 22:22, to je disketa pro druhou verzi, takže jít by to mělo.

Ohledně toho BIOSu, máš v něm ten harddisk detekovaný a správně nastavený? Bez toho se v systému také neobjeví.

A ještě pak může nastat jeden zásek, W98 se dá nainstalovat jen když máš aspoň 16 MB RAM, jinak to instalátor nepustí. On sice běží i s osmi mega, ale nenainstaluješ ho.

[Radovan-kocour]

Děkuji Vám
takže vše mám originální spoiuštěcí disketa originál Microsoft Windows 98 SE
CD mám originální Windows 98 SE koupený systém
V notebooku mám RAM 2 x32 MB - 64 MB
Normálně teď ho pusítm a dám Vám tady obrázky z něho- mám na něm nainstalován op systém Windows XP který šel nainstalovat normálně z paměťové karty přes PCMCIA jako náhrada systému Windows 98 ale pouze na disku 7 GB a připojený na internet- ale je to dost pomalé a hlásí mě to nedostatek místa na disku- protože jak to nainstalovalo ty servicepacky končí 3 tak to zabralo celý disk- takže potřebuji ten operační sytém XP dostat- naklonovat na větší HDD 100GB- ale to naklonuji v jiném počítači, a zas jsem tam kde jsem nechtěl být prostě zas ten klonovací program udělá botovací CD které nespustím, takže jsem si myslel- že na ten větší HDD nainstaluji Windows 98, proto jsem ho koupil, a zase z toho Windows 98 nainstaluji přes PCMCIA a paměťovou kartu Windows 2000 a vyzkouším zda nebude rychlejší ten internet na Win 2000, pak jsem chtěl ještě vyzkoušet ten nějaký Linux, ale celá závada je v tom že to jak prostě je čistý HDD bez op. systému tak to nenabootuje, tak já nevím, já to musím nějak zprovoznit protože už jsem do těch notebooků vložil skoro 10 000 Kč a mám je tu tři-a jsou jak nové- jsou z Ameriky a mě se strašně líbil ten jejich hranatý design v jednom je zaheslovaný bios, a chci je pořádně zprovoznit, tak já nevím co mám dělat

A ještě do biosu to vím vše jak se dostat přes F1, to tam můžu měnit, ale to stejně nepomůže

A to xp- tam nemůžu asi stejně nechat- to načíta jednu stránku i minutu