Já mám rád trochu starší modely, třeba Z80:


V odkazech jsou mnohem větší obrázky.
Tenkrát se ještě nepoužívaly cache, které ve dnešních čipech zabírají někdy i většinu plochy, a jsou fakt nudné. Tady má každý kousek jiný účel, a vypadá trochu jinak než ty ostatní, nic se neopakuje.
Pro zajímavost, ta oblast v pravé spodní části, která cache trochu připomíná, jsou registrové banky. Z80 měl dvě identické sady registrů, které se daly přepínat, a dohromady uchovávají 114 bitů. Jenom! A ten pruh shora dolů zhruba ve čtvrtině šířky je dekodér instrukcí, kterých tenhle osmibitový procesor uměl cca 500 různých.
Takovéhle fotečky se dají udělat i doma, ale málokdo si troufne vařit kyselinu na sporáku, když se proleptává dovnitř čipu... Návod:
https://zeptobars.com/en/read/open-microchip-asic-what-inside-II-msp430-pic-z80 Potom stačí dobrý mikroskop a trocha kouzlení se správnou barvou a úhlem osvětlení.
I tady jsou mnohem větší obrázky, dokonce s varováním že v originální velikosti můžou zabít prohlížeč
Samozřejmě jsou vidět jenom vrstvy a spoje nanesené na povrchu křemíku, samotné tranzistory se takhle snadno odhalit nedají, navíc pozitivně nebo negativně dotované oblasti jsou uvnitř křemíku a nijak nevystupují. A ještě k tomu jsou v mnoha složitějších obvodech falešné objekty, mající za úkol zabránit okopírování jeho zapojení právě tímhle způsobem!
Slušných fotek feritových pamětí se dá najít dost, to je hodně populární artefakt:

Zato s bubnovými počítači bude dost problém. To je příliš dávná minulost, a těch pár kousků které se dochovaly je těžké i někde vidět:
https://www.youtube.com/watch?v=7WaYYNUCWMYNavíc ty karty v nich, plné diod a rezistorů, a balíky elektronek nevypadají tak zajímavě. A kilometry kabelů které je propojují vypadají úplně hrozně, ale ty vydržely v konstrukci skutečných počítačů velmi dlouho:

Na tomhle stroji je zajímavý každý centimetr, protože libovolné místo jeho konstrukce má svůj účel, včetně nosné konstrukce odvádějící část tepla, a uspořádání do C, díky čemuž byly spojovací kabely kratší a signály se tak přenášely rychleji než dokázal jakýkoliv jeho konkurent. I proto tenhle počítač běžel na ďábelské frekvenci 80 MHz, v době kdy se mikroprocesory stěží vyhrabaly ke 4 MHz!
