[OT]
Nemám...

I kdybych měl, tak stejně nedosáhnu, ti "moji" jsou minimálně o hlavu větší. Ale kolikrát bych to uvítal, zejména kytarista, když se lehce píchne, je na zabití. Cesty z kšeftů s ním pod vlivem, nazývám "Jízda s idiotem na sedadle spolujezdce". Cesta z Prahy vypadá podobně:
"Proč jsi zahnul doprava a nejedeš rovně?"
"Protože na Plzeň je to doprava..."
"Na to jsem se tě neptal, ptal jsem se proč nejedeme rovně."
"Když pojedeme rovně, pojedeme na Brno..."
"Ale to mě nezajímá. Proč jsi zastavil?"
"Protože je červená..."
"Na to jsem se neptal, chci vědět proč nejedeme."
"Zastav mi v mekáči, musím papat..."
"Nikde nestavíme, chci být brzo doma..."
"Ale musím papat, když nebudu papat, usnu a nikdo si s tebou nebude povídat a ty budeš smutný..."
Zastavím na Rudné u meka, kolega nakoupí jídlo za čtyři stovky. Za konzumace neustále mluví, abych nebyl smutný. U Rokycan dojí poslední sousto, u Plzně skutečně usne a já mám před sebou padesát klidných a radostných kilometrů...

Zrovna dneska jedeme hrát na svatbu. Řídí on! Tak mu to vrátím. A že to semnou nemá snadné

Řídí moje auto a každé prudké puštění spojky, vytáčení motoru, nebo nešetrné brždění spouští vlnu nadávek a urážek. Nejjemnější je asi: "Ty kupo hnoje, jezdi s tím slušně...!"

[/OT]