Zaznělo již mnohokrát na mnoha fórech, mnoha zemí světa, podepřeno letitými zkušenostmi amatérských i profesionálních zvukařů... U MIKROFONŮ ZA PÁR STOVEK, NELZE OČEKÁVAT NIC, CO BY BYLO SLUČITELNÉ SE SLOVEM KVALITA... Trochu kvalitní mikrofony začínají na cca 2.000 korunách a nic na tom nezmění fakt, že jouda z fóra říkal, že to je kec, že kvalitní se dá koupit za pětikilo... Nedá. Zkrátka NEDÁ! Chceš být slavný? Chceš mít alespoň trochu slušný zvuk? Chceš, aby lidé chválili tvou práci? Chceš touto prací zbohatnout? Pak ale musíš něco obětovat. Nejde nainstalovat nelegální soft, koupit mikrofon za stovku, přilepit ho gafou ke smetáku a myslet si, že celý svět padne na konečník ze tvého profi studia...
Práce se zvukem je jeden spojitý řetězec a stejně jako u skutečného řetězu, který je tak silný, jako jeho nejslabší článek i zde záleží na každém prvku v tomto řetězci. Od tvých vlastních hlasivek, po monitory. Všechno, co někde ošidíš, se promítne ve výsledku a nezachrání to žádné finty. A neošidit, znamená zaplatit.
Perlička z praxe zvukaře z "okresního přeboru". Pro nabírání zvuku dvanáctistrunné kytary jsem používal elektretový mikrofon Yoga EM712, za nějakých tisíc korun. Výsledek byl celkem "slušný". Doba se však mění a já nahradil svůj letitý mixážní pult Yamaha MX124, novým pultem A&H ZED14. Opět byl výsledek "slušný". Doba se opět posunula a já přešel na digitální pultík Souncraft UI12 a zde nastal problém. Šum a paskvil, co z toho lezl se nedal ničím zamaskovat. Momentálně nabírám dvanáctku piezo snímačem, zapojeným přes DI box. Je to varianta za cca dva tisíce. Není to však stále ono, zahuhlaný spodek, nevýrazné středy. Daň za nízkou cenu... Začínám tedy šetřit na profesionálně čistější řešení, snímač AKG C411, který je za nějaké čtyři tisíce a to je ještě sakra levná varianta. Kdybych se před lety nesnažil ušetřit, nejen, že mohl být snímač již dávno zaplacený, ale nemusel by mě vyjít v podstatě na sedm tisíc a nemusel bych mít v kufru dvě zbytečné věci...