ale fungují
... záleží sice na mnoha věcech, výrobním procesu, typu buněk, algorytmech řadiče ... rozdělení ssd na partiton sice výrobce nezakazuje, ale ani nedoporučuje ... hodně záleží na tzv. "spare area" ... pokud je ten prostor malý (pár GB), často dochází k úklidu (Garbage Collection) a opotřebení se násobí ... řadič nezapisuje po buňkách, ale po stránkách a maže po blocích, pokud je buňka přílš opotřebovaná, je vyřazen celý blok, tím se zmenšuje "spare area" (rezervní prostor) a k úklidu dochází opět častěji ... další věc je Dynamic Wear Leveling + Static Wear Leveling, který data, která se normálně často nepřepisují, přesouvá na nejvíc opotřebené buňky (pořád mluvíme ne o jednotlivých buňkách, ale o řádcích a blocích) ... výrobce, ani nikdo z odborníků nepíše, že po rozdělení disku na partition, je systémová (nebo kterákoliv jiná) partition tzv. plovoucí ... pokud je statická a je zaplněna víc, než je zdrávo, disku to určitě neprospěje, řadič má mnohem méně možností ... proto někteří nedoporučují zaplňovat ssd na 75 a víc procent ... u SLC a třeba ještě MLC se tohle asi řešit nemusí, T-QLC už ano ... dokonce testeři z Anandtech doporučují "rozdělit" disk, nechat cca 20% nepřiděleného místa, na které nebudou ukládána data, tím pomohou skrytému rezervnímu prostoru a životnosti disku...
na závěr cituji ...
"Prostřednictvím popsaných algoritmů se již zapsaná data, ačkoliv se nemění, kopírují do jiných stránek (buď funkcí Garbage Collection nebo Static Wear Leveling). Jeden zapsaný bajt tak může být SSD řadičem v průběhu času kopírován několikrát, a tím vést k několika procesům zápisu. Koeficient, který udává, jak často statisticky dochází k takovému kopírování, se označuje jako Write Amplification. Vysoká Write Amplification přirozeně vede k vysokému opotřebení, a tím i zkrácení životnosti"