No nazdar. Ono to možná chtělo začít rušit už před svátky a v nějakou denní hodinu
Ale předpokládal bych že škola poskytne nebo aspoň doporučí vhodné studijní materiály, osobně bych radil učebnice a literaturu z osmdesátých až devadesátých let minulého století, kde se tyhle věci popisovaly dost jednoduše a srozumitelně, přitom podrobně a pochopitelně.
Operační paměť - hlavní paměť počítače, připojená sběrnicí
* přímo k procesoru. V ní se nacházejí spuštěné programy a jejich data. Pokud potřebuješ cokoliv dalšího, musí se to nejdřív do operační paměti přesunout z vnějších zařízení, jako je harddisk, jinak se k tomu procesor nemůže dostat.
RAM - Paměť do které lze data zapisovat a zase je číst. Správný název by byl spíš RWM
(Read-Write Memory)**, ale z historických důvodů se uchytila zkratka, mající původně jiný význam. Paměti RAM se dělí na statické a dynamické, a po vypnutí napájení se jejich obsah ztratí.
SRAM - statická RAM, udržuje svůj obsah stále dokud je pod napětím, je rychlá, drahá, má větší spotřebu energie a menší kapacitu.
DRAM - dynamická RAM, potřebuje v pravidelných intervalech obsah obnovovat speciálním signálem
(refresh), je pomalá, levná, má menší spotřebu a velkou kapacitu.
ROM - Paměť ze které lze pouze číst, jak napovídá zkratka
(Read Only Memory), zato udrží svůj obsah i po vypnutí napájení. Obsahuje proto software nutný pro spuštění počítače
***.
U prvních ROM se jejich obsah vytvářel už při výrobě, což je poněkud nepraktické, takže vznikly programovatelné
PROM, kam se dal obsah "nahrát" pomocí speciálního zařízení. Pouze jednou. Další vývojový stupeň jsou
EPROM, které mají okénko a lze je smazat ultrafialovým zářením, takže se dá nahrát jiný obsah vícekrát. I to je ale pořád trochu nešikovné, tak vývoj šel přes
EEPROM až ke dnešním
FLASH pamětem, se kterými se už pracuje skoro stejně jako s normálními RAM, akorát že na rozdíl od nich při vypnutí udrží svůj obsah až několik roků, jenom snesou menší počet zápisů a jsou podstatně dražší.
Celá operační paměť se tak může skládat z RAM i z ROM
****, umístěných v různých adresových oblastech. Spuštění osobního počítače - bootování - probíhá tak, že se po zapnutí automaticky provede kód uložený v ROM, který nahraje z disku do RAM zavaděč operačního systému, a ten potom nahrává a spouští samotný OS, ten potom běží už jenom v RAM, stejně jako další programy.
* Sběrnici si představ jako dráty, přenášející signály a data (jedničky a nuly) mezi procesorem, pamětí, a periferními zařízeními, umožňujícími procesoru komunikovat s okolím, tedy i s tebou.
** Existují totiž také paměti se sekvenčním přístupem SAM
(Sequential Access Memory), například magnetické pásky, kde se data procházejí postupně, takže si na ně můžeš počkat docela dlouhou dobu, než se celá páska přetočí. Naproti tomu při náhodném přístupu do RAM máš všechna data v dosahu za stejně krátký čas, jenomže za podstatně vyšší cenu.
*** Malé mikropočítače před několika desítkami let měly v ROM uložené celé svoje programové vybavení včetně operačního systému, drahé disky se u nich nepoužívaly. Uživatelské programy se nahrávaly z levných magnetofonových kazet. A ještě o pár desítek let dříve neexistovaly ROM, programy se natahovaly z děrných pásek a štítků, a pro jejich spuštění se musela zadat sekvence strojových instrukcí pro procesor, ručně pomocí přepínačů na čelním panelu počítače, ve dvojkové soustavě po jednotlivých bitech!
**** Aby to bylo ještě zajímavější, tak do operační paměti mohou být namapované také porty periférií, takže její součástí jsou například i svítící diody na tvojí klávesnici, signalizující její stav
Ale to už je hodně mimo rozsah úkolu.
