PC-HELP.CZ

Zajimalo by mě k čemu vam slouži windows někdo chce aby dobře vypadal jinemu je jedno jak vypada ale že funguje a muže dělat coc chce.
Určitě hlasujte a taky napiště proč tuhle odpověď jste si vybraly.

Windows, stejne jako jakykoliv jiny operacni system, slouzi ke spousteni programu. To same treba ESXi, to kdyby melo soutezit ve zhledu, tak je na poslednim miste (jedna textova obrazovka).

"O co vam jde o windowsu?" - zcela nesmyslná nečeská formulace otázky. Navíc není ani dobře formulovaná, spíš by měla vypadat takto: Které vlastnosti OS vám připadají důležité?

Nesmyslný dotaz a zcela zbytečný. K čemu to je dobré?

ve škole se všichni divi že mam xpčka a mam stary vzhled takove ty šede lisšty a šedy start a chcu jim dokaz že lidem vice jde o vlasnosti OS než jak vypada

Kdybych měl napsat, jaké vlastnosti mi přijdou důležité, tak je nad rámec této rubriky

Současná podoba, chování, funkčnost a schopnosti kteréhokoliv OS jsou katastrofální! Především OS by měl poskytovat základ, který by měl být zaměnitelný jakýmkoliv od konkurence, jinak jsme pořád jen zajatci proprietarního systému, kde jede jen vše vyladěné pro něj samotný, dokonce často nejedou ani starší aplikace pro předešlou verzi stejného OS! Mělo by to být tak, že si dle své chuti a preferencí vyberu OS, na něj další nástavby, například vzhled (skín), prostředí (plocha, Průzkumník), interpretovací jazyk. Zvolil bych si například Amiga OS, na něj x vzhled, Win prostředí (či lepší, pokud bude v budoucnu existovat, SAM MasterBasic ... software na to by se mělo chovat stále stejně, takže by jela kterákoliv aplikace, hra ... jenže to se radši pořád přidávají do OS kterékoliv p*čoviny a výsledek je katastrofální. Vždyť dnešní OS nemá stále optimální multitasking, nevyužívá optimálně hardware, běží desítky, stovky úloh, všelijaká blbost se zapisuje do registrů, sleduje se vše i co není potřebné, místo aby to bylo optimálně navrženo, jsou přidělávány zbytečnosti a nad základními věcmi nemáme přehled:

http://winuae.sweb.cz/nowstory.htm

Předchozí odstavec jasně vystihuje, kterak se špičková a nadčasová technologie poplatná své době umí dostat do pozadí všeobecného vědění - i přesto přežila bez zásadních úprav až do dnešních dnů. Podporují ji stálí uživatelé, kteří principy Windows a Linuxu jaksi odmítají - a z toho vyplývají nepřekonatelné principy operačního systému Amiga OS. Přiznejte si, ikdyž třeba Amigu možná neznáte, kolikrát jste nadávali, že se Windows zasekly, zavirovaly, prostě počítač přestal úplně fungovat, kolikrát jste nemohli pochopit, proč tohle musí fungovat právě takhle a nejde to změnit, proč vůbec Windows nabíhají tak dlouho, proč Outlook dokáže startovat i minutu na dualcore Intelech, proč se ztratil důležitý soubor, proč se najednou změnila ikona na ploše, proč zase nefunguje internet, proč nejde naformátovat disketa, proč se zasekává právě přehrávaný zvuk ?????? A ono se to stáválo před deseti lety a děje se to stále, ikdyž je hardware rapidně rychlejší. Všimněte si, že zvuk přehrávaný na integrované zvukovce na desce se zasekává méně častěji než na zapojené PCI kartě - tady je jádro pudla ...

Vezmu-li v úvahu poslední 68k Amiga OS 3.9, dostanu se k datu poslední oficiální aktualizace na rok 2002, nicméně hlavní jádro systému je ještě o deset let starší. Řekněte, vole, COOOL ! A říkejte, vole, COOOL již od roku 1985, protože již tehdy byl uveden do praxe preemptivní multitasking - systém zpracování více aplikací najednou. Možná namítnete, že toto Windows dokáže také. Ano, dokáže, avšak o deset let později a není to ono. Operační systém je to, co určuje pravidla hry a o nic jiného se starat nemá. Windows se stará o kdejakou záležitost, ale pravidla pokulhávají. Amigovský multitasking byl navržen nejspíš nějakým autistou a potom přepsán programátory, protože funguje naprosto proti jakémukoliv logickému uvažování. Windows rozděloval procesorový čas mezi jednotlivé běžící aplikace - tedy aplikace se přímo vzdala procesoru, příchodem verze 2000 a XP již konečně došlo na priority, ale stále se rozděluje procesorový čas - jinými slovy, aplikace "žere" čas procesoru, ikdyž se nepoužívá a sama aplikace už nedokáže operační systém ovlivnit. Jinými slovy začněte dělat deset věcí a na každé musíte strávit jednu minutu, ikdyž první se stačí věnovat 10 vteřin, druhé třeba 15 vteřin a třetí vyžaduje 90 vteřin atd. - takže u prvních dvou čekáte až doběhne minuta a třetí nestihnete, protože musíte jít dělat čtvrtou věc a třetí doděláte až při další cyklu = jeden z důvodů pomalosti Windows. Amigovské jádro EXEC to však dělá naprosto obráceně, jelikož s aplikací spolupracuje obrazně řečeno obousměrně - systém buď aplikaci procesorový čas dá nebo jí ho odebere a to podle priority a dokonce podle požadavku běžící aplikace !!! Systém také určuje jasná pravidla, že není třeba podruhé otevírat knihovnu pro otevírání souborů, protože si jí načetla do paměti jiná aplikace, která se právě nepoužívá. Není třeba neustále kontrolovat, zda se objevují signály na portu myši, když se myš ani nepohnula - až se myš fyzicky pohne, bude vyslán signál do systému - to je také dáno tím, že myš u Amigy je hardwarová, kdežto u PC softwarová = pomalá - pro náznak a samotný princip snad dostatečné a vyplývá z toho také nenáročnost na velikost operační paměti. Jedinou nevýhodou je absence ochrany paměti, takže pokud spadne jedna z aplikací, která je chybně naprogramována, spadne většinou celý operační systém a totéž platí pro správu paměti, což není přímo nedostatek operačního systému, ale problém aplikace, která je programována tak, že zapisuje přesně do určené oblasti paměti a naruší tak jinou aplikaci. V praxi se to děje však vyjímečně, u korektně napsaných aplikací, které fungují společně se systémem to prakticky nehrozí. Amiga OS 4 by tento problém měl mít již vyřešen, ale ten si zatím na PC spustit nelze. Tento nejspíš nedokonalý popis má spíše nastínit to, že Amiga OS je nenáročný, zabere jen několik megabajtů na pevném disku a především je v základu velice rychlý. Možná se ptáte, proč jsou Windows a další systémy tak náročné na výkon hardwaru, proč se aplikace otevírají tak dlouho a podobně. Možná jste někde četli, že čím je disk Windowsů plnější, tím se systém zpomaluje, ačkoliv to odporuje chápání - ty data se přece nepoužívají, disk je nečte atd. Ty důvody jsou v zásadě dva, jsou to přece vlastnosti Windows První katastrofou je souborový systém pevného disku, což bylo v případě FAT16 téměř neúnosné, FAT32 přinesl jistá zlepšení, ale ve všech případech existuje tabulka, která registruje veškeré soubory, které se na disku nachází - to jednak přináší obrovská rizika při narušení souboru s tabulkou (snadno přijdete o celý pevný disk), protože se do tabulky prakticky stále zapisuje = otevírá se a zavírá soubor a tohle je jeden z důvodů, proč se PC s Windows vypíná softwarově, tedy nikoliv síťovým vypínačem !!! Druhak to samozřejmě celý systém zpomaluje, protože se otevírané soubory neustále hledají pomocí této tabulky a čím více souborů, tím objemnější tabulka a delší vyhledávací čas. Naprostým fiaskem je provedení defragmentace na systému FAT32 - stačí jedna aplikace běžící na pozadí, která si tu a tam "hrábne" na disk - defragmentace tak může snadno trvat i několik hodin Obrovský krok k rychlosti a stabilitě dat na disku přinesl systém NTFS. Čím však trpí Windows od nepaměti, je tzv. registr - na registru prakticky stojí celý systém, najdete tam úplně všechno - stačí velmi málo a systém nenávratně poškodíte, ale pokud máte zálohu, lze jej vrátit (někdy) do původního stavu při pořízení zálohy - čímž přijdete o všechno, co bylo nainstalováno potom. Registr má ráda většina virů a různých nezvaných hostů a některé položky v registru k tomu přímo provokují. A registr je souborem, který se neustále zvětšuje - zmenšit jinak než zásahem uživatele nebo speciální aplikací prakticky nelze. Stačí vložit CD-čko s aplikací, která se ani nemusí instalovat na disk a tato aplikace načítá nějaké soubory z CD-čka. Ještě než dojde ke spuštění takové aplikace, systém si nejprve projede celý registr (proto to zdržení) a hnedka si zapíše informaci o této aplikaci (bez legrace může na pozadí proběhnout i 30.000 operací a různých kontrol). Jakmile si tato aplikace otevře nějaký soubor, hnedka se do registru zapíše přípona takového souboru a název aplikace, která jej otevřela. Popisovat registr je opravdu na dlouho dobu, nám stačí napsat, že to má své výhody - systém si podle toho např. otevírá soubory podle přípony, což většinou funguje, ale není to 100% záruka - je to tedy určitě ulehčení práce, princip pro běžné uživatele, kteří prostě počítač jen používají. Jinak se jedná o největší brzdu a vysoce rizikovou a snadno napadnutelnou část systému Windows. Další nepublikovanou brzdou Windows je neustálá kontrola sebe sama a nově také neustálá (údajně 30x za sekundu) kontrola prémiového softwaru (Vista). Již letos samotný Microsoft potvrdil, že systém Vista nedosáhl očekávaného úspěchu, a že další verze systému - v pořadí označená jako Windows 7 - bude opět to pravé a správné. Windows už jsou natolik nabubřelé, snaží se být maximálně univerzální a všude spustitelné, že se jednoduše nelze vyhnout problémům. To není výtka, to je fakt, když se plácá a plácá jedno přes druhé, chyby se "přeskakují" a obcházejí místo toho, aby celek nebo jednotlivá část byla zcela inovována - jenže jedna zcela přepsaná část souvisí s celkem, který by musel být přepsán také - no, osobně jsem přesvědčen, že je skutečně lepší celý barák zbořit a postavit od základu nový. Pak je tady další problém - víc hlav sice víc ví, ale víc hlav nemůže být nikdy monolitickým celkem. Zkuste napsat polovinu programu a zbytek nechat na svém kolegovi - buďto budete fakt machr a kolega to jen dodělá, nicméně dost dobře se mu nemusí předchozí postupy líbit a bude se snažit to nějak zachránit a vycházet z toho, co už je napsáno = přece to nebude přepisovat celé, že ? Možná věc názoru ...

A co na to AMIGA OS ?

Amiga OS je systém postavený poněkud zvláštním způsobem a to zcela záměrně neřeším hardware, pro který je určen, protože postupným vývojem v rychlostech CPU se Amiga OS dokázal o původního hardware oddělit resp. může fungovat odděleně. Již v počátku vývoje Amiga OS (první počítač uveden v roce 1985) musel být brán zřetel na relativně pomalé procesory, malou kapacitu paměti a nedostupnost pevných disků. Bylo tedy nutné vytvořit systém rychlý, přenositelný, využívající minimální množství operační paměti a také musel fungovat z disket (ikdyž fungoval také s pevným diskem). Amiga OS není kopií ani ukradeným nápadem nějakého tehdy existujícího počítačového systému - principiálně se dá říci, že patří do rodiny systémů Unix. Jelikož hlavním rysem Amigy byl multimediální čipset zákaznických obvodů řízený mikroprocesorem, bylo nutné tento hardware velmi inteligentně ovládat a jak je na mnoha místech uvedeno, multitaskové operační prostředí bylo nutným prostředkem k dosažení funkce celého počítače a tím pádem i operačního systému, což nejsou jen ta okénka, která vidíme na obrazovce Protože bylo nutné obsloužit hned několik zařízení najednou bez rozdělování procesorového času "natvrdo", byla zvolena varianta tzv. priorit a oboustranná přímá komunikace mezi běžícím programem (taskem) a procesorem. Tak vznikl první masově rozšířený preemptivní multitasking a řada odborníků právem tvrdí, že je kvalitou nepřekonaný a vlastně i nepřekonatelný, jelikož dnešní hardwarové koncepty PC pracují odlišně (čti: blbě). Základem Amiga OS byla poměrně dlouho nutná povinná část systému uložená v paměti ROM (viz. důvody výše uvedené) - nejprve 192 kB, 256 kB, později 512 kB (ROM jako základ používala snad každá platforma kromě PC, takže podle toho sami posuďte, co je špatně). Výhodou ROM je téměř okamžité nastartování (operačního) systému po zapnutí počítače, pak již stačí nahrát krátké aplikace představují grafické operační prostředí popř. další knihovny. Zdálo by se, že pevná neměnná paměť ROM představuje jakési omezení a nelze úplně jednoduše aktualizovat. Je to samozřejmě pouze zdání, protože i zde je cesta otevřená a to buď výměnou fyzického obvodu (což stojí nějaké peníze, vyžaduje otevření počítače a mohou nastat menší či větší potíže se stávajícím okolním hardware) anebo obraz novější paměti ROM zcela jednoduše namapovat do paměti RAM, je-li jí dostatek - tady už je pevný disk pro pravidelné používání téměř nutností. To je možné provádět i zpětně - používat tedy starší paměť ROM na novějším modelu počítače. Zajímavé na tom všem je, že i softwarová "aktualizace" je odolná softwarovému resetu a s tím souvisí vlasnost zavedená v prvních verzích Amiga OS - virtuální zařízení RAD: s kapacitou diskety, které systém zabezpečí jako část paměti RAM, odtud počítač nastartuje a je rovněž odolné vůči teplému startu (soft resetu). Toto zařízení nelze chápat jako další zařízení, které je rovněž typickou součástí Amiga OS - RAM Disk. RAM Disk se vytváří po startu operačního prostředí WorkBench načtením mountlistu z Devs/DosDrivers ukazující na handler z L. Kapacita RAM Disku je proměnná podle zaplnění - funguje tedy jako každé jiné diskové zařízení a je tedy poplatné své kapacitě - zde maximální kapacita fyzické paměti RAM, kterou dokáže operační systém obsloužit - RAM Disk býval dříve jako zařízení neustále zaplněné a zvětšoval se podle zaplnění - později nastala drobná úprava v zobrazení dostupného objemu (např. AmberRAM). RAM Disk není odolný vůči resetu, avšak výrazně pomáhá operačnímu systému a tím i uživateli. Zde je místo pro srovnání - ostatní systémy tuto vlastnost řeší zápisem na pevný disk do souboru (swapping) - výhodou je téměř neomezená kapacita, ale zásadní nevýhodou je velmi pomalý přístup, který je ještě pomalejší jak soubor narůstá - stačí si vzpomenout na počátky Windows 95 s 8 či 16 MB RAM (což byla na svou dobu velká kapacita a přesto se disk prakticky nezastavil, systém neustále swapoval a byl tedy velmi pomalý).

Je třeba si uvědomit, že hlavní vývoj Amiga OS pro rodinu CPU Motorola 68k započal v roce 1984 a prakticky skončil v roce 1993 verzí 3.1 - nutno podotknout, že ikdyž vývoj nebyl nikterak dramatický, byl prakticky špičkou mezi operačními systémy i co se týkalo grafického ztvárnění, nebyl ničím omezen a mohl na každém počítači vypadat zcela odlišně. Další aktualizace OS 3.5 a OS 3.9 jsou "pouze a jen" aktualizované a vylepšené možnosti OS 3.0/3.1 - základ je téměř totožný, spíše dokáže obsluhovat nové hardwarové prvky (novější CPU řady m68k, PowerPC desky na procesorovém portu, desky pro připojení PCI grafických, zvukových, komunikačních karet atd. díky kartě Mediator či G-Rex) a je tak nějak hezčí a uživatelsky přítulnější. Celá řada lidí tvrdí, že multitasking Amigy je sice věc nepřekonatelná, ale absence ochrany paměti a mizerná správa paměti jej ponižuje - jinými slovy - aplikace, která způsobí chybu, vezme s sebou celý operační systém. Nevidím v tom však až tak závažné omezení ani nedotaženost systému, protože se opět podívejte na léta, kdy byl systém vytvářen - v té době neměly žádné chybové aplikace šanci na úspěch tak jako dnes, kdy aplikace padají jako hrušky. Jsem natolik dlouholetým uživatelem Amiga OS, abych mohl zodpovědně říci, že pády aplikací si většinou způsoboval sám uživatel, jelikož neměl tušení, co si může a nemůže dovolit, které aplikace může nebo nemůže pustit vedle sebe a podobně. Bohužel mé zkušenosti sahají až do systému OS 3.9 běžící na 68k řadě počítačů, o Amiga OS 4 pro PowerPC architekturu nemohu sdělit prakticky nic. Zde jsou údajně tyto problémy s pamětí dávnou minulostí. Abych to zkrátil - původní koncept hardwaru je jednoduše poplatný své době (může připomínat architekturu osmibitových počítačů), k tomu je také přizpůsoben software, ovládání počítače, připojování příslušenství (fungují prakticky vždy a ihned anebo nefungují vůbec - nemůže přijít stav, že funguje napůl či špatně), počítač je připraven k používání během několika sekund po zapnutí a uživatel se nemusí prakticky o nic starat, nic instalovat - aplikace fungují ze svého média bez instalování.

Hlavní rysy však přetrvaly už jen z důvodu, že byly vlastně dokonalé od začátku. Hlavní jádro systému Exec, několik zásadním ovladačů pro hardware a systémové knihovny přístupné z paměti ROM, vše ostatní včetně dalších ovladačů, knihoven a aplikacích na diskových médiích. První verze operačního systému dokázaly pracovat na pevném disku, ale z důvodu tehdejších nízkých kapacit a neskutečných cen, byly optimalizovány pro běh z disket. Tehdy byly disketové jednotky a diskety téměř 100% spolehlivá úložiště dat - nikoliv jako dnes (pokud ještě diskety používáte), kdy disketa vydrží dva tři zápisy a začne vykazovat chyby. Amiga měla v základě jednu disketovou jednotku pro diskety s vlastním originálním formátem, který byl nádherně homogenní - změnou konfigurace ovladače (mountlist pro trackdisk.device) mohl komunikovat s jakýmkoliv formátem diskety, což jiné platformy nedokázaly dodnes. Jádro systému však dokázalo obsloužit až tři další externím disketové jednotky a to opět metodou použitím multitaskingu - tím je možné přistupovat ke všem čtyřem jednotkám najednou v jednom čase - nejlepší popis je ona typická ukázka formátování čtyřech disket najednou za čas rovnající se formátování diskety jediné !!! To jednak zarazí do židle mnoho "cizích" uživatelů, ale nad jejich chápání je skutečnost, že systém není datovým přenosem (nebo tím formátováním) nikterak zamčený - naopak, je stále přístupný uživateli, hraje hudba, píšu dopis, tisknu na pozadí, běží další systémové tasky !!! Provoz z více disket (nezáleží na množství disketových jednotek) byl umožněn díky příkazům AmigaDOSu, takže pokud systém nebo aplikace vyžadovala ten či onen soubor, vyskočí hláška s požadavkem nikoliv na soubor, ale na jméno diskového média - pro AmigaDOS jsou typické názvy zařízení (Labels), nehraje se pouze s fyzickým zařízení, ale také s virtuálním - a k tomu nám dopomáhej příkaz ASSIGN Assignovat lze cokoliv od zařízení až po adresář !!! Ano, adresář může systém vidět jako diskové zařízení. Ono to není nic závratného, spíše to byla nutnost a používaly to i jiné počítačové platformy. Výhoda však spočívá v tom, že aplikaci mohu spouštět z několika disket a po pouhém nakopírování disket na pevný disk je mohu bez jakýchkoliv změn používat i na disku - pokud jsou problémy, pomůže právě příkaz Assign, který namapuje jednotlivé "diskety" - pro aplikaci a přístupy se tedy nic nezměnilo. Tím se konečně dostáváme k tomu, proč zde neexistuje obludný registr jako ve Windows a také ona zmíněná tabulka s informací o souborech (viz. FAT/FAT32/NTFS). Není to proto, že by to Amiga OS neuměl - on něco takového jednoduše odmítá z podstaty, protože to prostě a jednoduše nemá zapotřebí - vždyť je to vlastnost, která neuvěřitelně brzdí počítač jako celek. Není k tomu tedy důvod. A jak to tedy v prostředí Amiga OS funguje ??? Souborový systém, ať už OFS (old filesystem), FFS (fast filesystem), SFS (smart filesystem) či jiné alternativy (např. PFS - professional filesystem) nemá nikde zakotvenou informaci o tom, kde se soubory nachází, nýbrž dochází k postupnému čtení souborů, které obsahují jednotlivé adresáře tj. včetně hlavního adresáře (root). To má sice za následek nějaké to zpomalení, které je tak pomalé, jak je rychlé diskové médium - na disketě je to samozřejmě velmi pomalé, na pevném disku, kde jsou v adresáři tisíce souborů k nějaké časové prodlevě dojde - mluvíme však o jednotkách vteřin - jenže je to stále rychlejší, než když vložíme CD-ROM do Windows a ten si nejprve začne umístěné soubory mapovat do tabulky. Výhoda plynoucí z Amiga filesystémů je zřejmá - nehrozí poškození tabulky s mapou souborů, protože žádná tabulka neexistuje a systém lze kdykoliv ukončit jakýmkoliv způsobem - jinak řečeno kdykoliv přerušit dodávku elektrické energie (Amiga se vypíná síťovým vypínačem) aniž by se cokoliv poškodilo nebo zmizela informace o volném místu - viz. ScanDisk u Windows. Jediné co hrozí, je přerušení napájení v případě, že se na diskové médium právě zapisuje - u OFS a FFS dojde k chybě výpočtu objemu dat (checksum error), systém označí zařízení jako neplatné (not valid) a automaticky se spustí "validator" - po dobu opravy není možné na disk zapisovat a disk ukazuje na plnou kapacitu - oprava se v 99,9% podaří dokončit - v nejhorším možném případě ani tak nedojde nikdy ke ztrátě souborů, vypomůže řada dalších opravných utilit a pokud selžou i tyto, stále ještě existuje možnost spustit diskový manažer, data z poškozeného oddílu překopírovat na jiný diskový oddíl, poškozený zformátovat, data nakopírovat zpět a po dalším restartu je vše v pořádku. Nejnovější Smart Filesystem je velmi odolný i proti problémům se zápisem při výpadku energie. Je třeba také uvést, že v dobách MS-DOSu a Windows 3.11 (do roku 1995) si užívali PC-čkáři názvy souborů o délce osmi povolených znaků plus tři znaky přípona - AmigaDOS jednak žádné povinné přípony neřešil a název souboru mohl mít tuším kolem třiceti libovolných znaků (snad kromě dvojtečky a lomítka, což jsou oddělovače pro zařízení a adresáře, byl v 1985 možný jakýkoliv znak). V žádném případě se nevytváří swapovací soubor, tedy případ, že se části obsahu operační paměti zapisují do souboru na pevný disk - vše se odehrává přímo v operační paměti a pro to jsou aplikace optimalizovány - samozřejmě, sama aplikace si odkládací soubor vytvářet může (např. editace velkého obrázku, editace zvuku a hudby a podobně), ale je to věcí aplikace, nikoliv operačního systému. Jeden ze smyslů registru Windows je rozpoznávání souborů dle přípony a tím přiřazení aplikace, která má daný soubor otevřít. To je sice hezké, ale velmi nepraktické - mohu mít přece více než jeden editor na obrázky a podobně, že ? Navíc každou příponou se registr zvětšuje a zvětšuje, systém stále více zpomaluje. Amiga OS žádné přípony povinně nevyžaduje a přesto dokáže typ souboru rozpoznat. A jak to tedy dělá ??? Není asi na místě napsat, že jednodušše, nýbrž inteligentně bude to správné slovo - dokáže se totiž orientovat podle typu a obsahu souboru !!! Samosebou přípona není od věci, nicméně důležitější jsou právě datatypy. Jsou to miniauturní ovladače, které systém používá při čtení souborů a jeho obsahu. Pokud pro určitý typ souboru neexistuje datatyp, lze rozpoznávání uskutečnit uživatelsky. S tím souvisí také předdefinované systémové ikony. Stačí udělat malý test - vezměte JPG obrázek, přejmenujte si ho jak chcete, ale hlavně odstraňte příponu a případně i jeho ikonu. V okenním prostředí WorkBench či jeho náhradě otevřete adresář (okno), kde se tento obrázek nachází. Máte-li povoleno zobrazování všech souborů "show all files" jako ikony, uvidíte tento obrázek s předdefinovanou systémovou ikonou - s tím pak souvisí i to, že poklepáním se spustí např. prohlížeč. Až se dostanu k napsání návodu k Amiga OS, popíšu podrobnosti. Tuto kapitolu už nebudu dále rozvádět, jako srovnání musí stačit.

Nic se nemá přehánět. Docela by mne zajímalo kdo to celé přečte.

Souhlasím 2 řádku sem přestal

Me staci videl kolikrat je tam Amiga OS

Ten Amiga OS, kde nejsou mezi sebou kompatibilni ani jednotlive verze a ten Amiga OS ktery je tak neuveritelne snadne schodit, protoze povoli v podstate cokoliv.

Ten mytus ohledne Amiga filesystemu se snad uz povedlo nekolikrat vyvratit.

Samozřejmě že obojí, něco mezi. Můžeš si různejma serepetičkama vyhnat vzhled OS do nebes, ale v určitym bodě začneš omezovat funkčnost. A naopak.

Slaboši, to je jen výtah článku, originál je delší