Vy tady ale mícháte jablka a hrušky: tedy virtuální paměť a fyzickou paměť.
PAE zanamená Rozšíření fyzické adresy (Physical Address Extension). Správný procesor se správnou čipovou sadou (což jsou dnes už všechny) dokáže přistupovat až k 64GB fyzické paměti na x86 procesorech a 1TB na x64 procesorech. Kvůli velikosti databáze PFN (page frame number) to MS ve Windows 32bit omezil na max. 128GB.
Velikost virtuálního adresového prostoru procesu ve 32bit Windows jsou 4GB (adresace pomocí 32 bitových ukazatelů). 2GB pro uživatelký režim (který může používat aplikace), 2GB pro systém. (lze změnit na 3+1)
Aplikace tedy může teoreticky alokovat max. 2GB paměti pro své potřeby, jelikož rozsah adres v adresovém prostoru dovoluje ukazovat pouze na 4GB paměti, z toho je horní polovina rozsahu rezervována systému OS a je přístupná pouze z režimu jádra. Alokují se ale virtuální stránky paměti, které se překládají do fyzických stránek paměti (RAM).
Tak se v režimu PAE může stát, že si aplikace alokuje třeba 1MB virtuální paměti a ta bude propojena s fyzickou pamětí ležící třeba na hranici 20GB (pokud je PC osazen třeba 32GB paměti a edice Windows ji podpotuje).
To znamená, že i když aplikace (vyjma AWE adresace) nedokáže pracovat s více jak 4GB paměti, systém v režimu PAE aktivně využívá celý rozsah fyzické paměti (a dokonce ho můžou využívat i ovladače, jelikož v jádře PAE se adresuje pomocí 64 bitových adres.
64 bitové verzi Windows se to však nevyrovná.
Navíc aby získal výhody PAE, musí používat serverovou verzi Windows. Už jen ceny za serverové verze Windows jsou odstrašující (v případě že se nestane pirátem)