Program v DOSu (a každém textově orientovaném operačním systému) spustíš prostě tak, že napíšeš a odentruješ jeho jméno, například příkaz
edit spustí textový editor. Můžeš mu zadat parametr, třeba
edit userconfig.bat ti otevře soubor s těmi hesly a uživatelskými jmény a můžeš ho upravovat. Pokud si chceš něco jen vypsat na obrazovku, udělá se to příkazem
type help.txt Samozřejmě musíš zadat název soboru který se má ukázat.
Start je windowsí program, kterému se zadal název libovolného souboru, třeba obrázku, a on ho podle přípony otevřel v asociovaném programu, ale ten pod holým DOSem nechodí. Podobně i příkaz shutdown, ten se navíc vyskytoval až v XPčkách, W9x se z příkazové řádky vypínaly příkazem win /z.
Větší problém je s dlouhými názvy soborů, protože v DOS režimu funguje jen klasické 8.3 a dlouhé názvy chodí jen pokud je command spuštěný pod Windowsem.
Na velikosti písmen v názvech nezáleží, DOS je case insensitive, na rozdíl od unixových systémů, které napodoboval. Základní příkazy, jako
dir,
cd,
copy,
del nebo
type jsou interní, zabudované přímo v tom commandu, ostatní jsou externí, tedy programy s příslušným názvem. Každý program se vlastně může použít jako příkaz!
Při zadání příkazu DOS (přesněji ten command.com) nejprve prohledá aktuální adresář a když ho nenajde, prohledává postupně adresáře v proměnné PATH. Když tam někde program s daným názvem najde, spustí ho, jinak napíše chybové hlášení. Pokud je program jinde, smůla.
Pokud zadáš jen název bez přípony, zkouší myslím v pořadí 1)
.bat 2)
.exe 3)
.com Díky tomu se jako program můžou spouštět i dávkové (batch) soubory se sekvencí příkazů pro command. Toho že se první spustí .bat využívaly i některé historické viry, prostě si udělaly třeba program.bat ve kterém byla zadaná cesta k viru a teprve ten si, potom co se uvelebil v paměti, spustil pravý program.com. Takové viry se daly velmi snadno odstranit, protože nenakazily žádný program
A také měly smysl jen dokud se příkazy zadávaly ručně, s příchodem
Norton Commanderu se už moc nechytaly, měly šanci akorát u dávkových souborů, kde se příkazy zadávaly (z lenosti) bez přípon.
Příkazem
set se nastavují systémové proměnné, když třeba budeš mít DOS v nějakém adresáři, tak abys mohl externí příkazy spouštět z libovolného místa disku, musíš zadat
set PATH=a:\dos Abys to nemusel provádět při každém spuštění systému, dáš ten příkaz do autoexec.bat v kořenovém adresáři, a všechno co je v něm se při startu udělá automaticky. Podobně
prompt $p$g zapne zobrazování cesty ve výzvě, jinak je tam jen písmeno disku.
Máš tam i volání toho loginu, takže počítám že by stačilo ve správnou chvíli Ctrl+C nebo při bootu podržet F8 a dát krok po kroku, a tomu heslu se můžeš vysmát. Ono podobně fungovalo i "zabezpečení heslem" ve W9x, tam stačilo kliknout na [Zrušit] a normálně to naběhlo. Tak vypadá bezpečnost podle představ Microsoftu
Podobné ptákovinky jsem vymýšlel před dvaceti lety v BASICu na osmibitovém Didaktiku:
Kód: Vybrat vše
10 FOR i=1 TO 3
20 INPUT "Zadej heslo: ",h$
30 IF h$="okurka" THEN GOTO 70
40 NEXT i
50 PRINT "Vodprejskni hajzle!"
60 GOTO 60
70 PRINT "Uhodl jsi na ";i;". pokus."Ty bootovací diskety najdeš bez problémů, stačí trochu zagooglit, třeba tady:
http://www.bootdisk.com/bootdisk.htmnebo tady:
http://freepctech.com/index.php/downloa ... boot-disksAkorát je otázka jak je to s legálností, sice si nemyslím že by tohle dneska někdo řešil, ale měl bys na používání toho DOSu mít platnou licenci Windows 98. Možná by bylo lepší použít FreeDOS nebo něco podobného:
základní verze
http://www.slunecnice.cz/sw/freedos/plná verze
http://www.freedos.org/freedos/files/Kdysi jsem sice někde četl že použití pro výukové účely je volné, ale nevím jestli je to pravda a jak je to dneska, podle zákona to vypadá tak že můžeš vlastnit kopii jakéhokoliv softwaru, ale nemáš právo ho spustit
Co máš přidat nebo ubrat? DOS potřebuje pro svůj běh jen tři soubory v kořenovém adresáři, IO.SYS, MSDOS.SYS a COMMAND.COM, všechno ostatní je navíc. Mohl bys začít tím že si připravíš takhle holý systém a k němu budeš přidávat. Pro pohodlí bych to nahodil do nějakého staršího kompu na harddisk, je to mnohem spolehlivější a rychlejší než disketa.
A ještě pomůcka, kompletní nápověda ke každému příkazu se ti zobrazí pomocí parametru /? Například všechny možnosti formátování disku zjistíš příkazem
format /? Právě kvůli tomu že v DOSu 1.0 použili znak
/ pro identifikaci parametrů (místo
- jako v Unixu), museli později, když se ve DOSu 2.0 začaly používat adresáře (původně je DOS vůbec neuměl) jako jejich oddělovač dát
\. Kvůli zpětné kompatibilitě.
Také se dají používat unixové znaky pro přesměrování
> >> < | ale fungují trochu omezeněji.
Ale i tak se dají třeba vytvářet textové soubory takhle:
copy con psani.txt A na konci zmáčkneš
Ctrl+Z pro ukončení vkládání, to je pozůstatek po osmibitovém systému CP/M pro procesor I8080, z poloviny sedmdesátých let, ve Windowsu trčí dodnes.
Seznam interních příkazů commandu je tady:
break, lfnfor, chcp, chdir, cd, cls, copy, ctty, date, del, erase, dir, exit, mkdir, md, path, prompt, rmdir, rd, rename, ren, set, time, type, ver, verify, vol, call, rem, pause, echo, lock, unlock, goto, shift, if, for, loadhighNěkteré z nich se dají použít jen v dávkových souborech, jiné nemusí v holém DOSu fungovat.
Původně, když jsem zahlédl název toho tvého dotazu, jsem myslel že se pokoušíš naprogramovat operační systém sám. Jako úplné minimum stačí pět služeb: čtení znaku z klávesnice, zobrazení znaku na obrazovku, čtení dat ze souboru, uložení dat do souboru, načtení programu do paměti a spuštění
Ale jestli máš originál instalačku (ne OEM) je to v pohodě.