CZechBoY píše:tak je rozdíl taky Windows a Linux víš.. linux cesty vždycky začínají lomítkem, windows cesty zase začínají písmenem jednotky
Tohle bych ještě rozvedl. Kdysi dávno ve Windows jsem měl disk rozdělený na oddíly, takže byl zvlášť systém a zvlášť data. Dnes už celkem běžná věc, ale ve Win98 se to ještě moc nedělalo

Takže disk
C: byl podle svého určení pojmenovaný
SYSTEM, disk
D: byl zase pojmenovaný
DATA, aby se to nepletlo, žejo.
Dokumenty jsem měl také přesměrované na to Déčko, a v nich adresář
Web, kde jsem si dělal stránky. Pro příklad dejme tomu potřebuji udělat odkaz na soubor, který je v adresáři
Temp na Céčku. Ve Windows by ty cesty vypadaly takhle:
D:\Dokumenty\Web\mmm\index.html
C:\Temp\pokusy\obrazek.jpgAsi si dovedeš představit jak velké přepisování by znamenala jakákoliv větší úprava těch stránek, třeba při přesunu některých souburů do lepšího umístění.
Windows tenhle způsob podědil z DOSu, a ten to zase obšlehl z CP/M ze sedmdesátých let, kdy jsi měl jednu velkou bednu s osmibitovým počítačem s výkonem menším než má tvoje dnešní klávesnice (a operační pamětí "velkou" jen pár desítek kilobajtů), a každá disketová jednotka byla extra bedna připojená extra kabelem (maximálně čtyři). Aby se nepletly, označovaly se buď čísly nebo písmeny. Prostě středověk.
Naštěstí už pár desetiletí před Windowsem (a také před tím CP/M) mnohem chytřejší lidé vymysleli Unix, kde na to šli logicky, tím pádem úplně opačně. Použili jediný adresářový strom začínající kořenem
/ (nazvaným root), a disky a všechna další úložiště do něj prostě připojili jako větve-adresáře.
Takže když jsem jednoho dne konečně nainstaloval Linux a starý disk použil jako sekundární, měl jsem stará data na těchhle cestách:
/media/hdb2/Dokumenty/Web/mmm/index.html
/media/hdb1/Temp/pokusy/obrazek.jpgKdyž se podíváš na URL jakéhokoliv webu, máš tam něco jako
http://mujweb.com/, a právě to lomítko na konci je kořen tvého adresářového stromu, z nějž můžeš vypsat absolutní adresu bez ohledu na to, v jak hluboce zanořeném podadresáři se ten obsah nachází! Název serveru nebo webu v tu chvíli vůbec k ničemu nepotřebuješ.
Takže pokud z té mojí stránky na adrese
/media/hdb2/Dokumenty/Web/mmm/ budu odkazovat na obrázek umístěný sice fyzicky na jiném disku, ale logicky jen v jiné adresářové větvi, můžu použít buď relativní cestu vycházející z aktuálního adresáře:
../../../../hdb1/Temp/pokusy/obrazek.jpga nebo absolutní cestu vycházející z kořene:
/media/hdb1/Temp/pokusy/obrazek.jpgZáleží co se ti líbí víc, nebo co bude kratší, nebo spíš přehlednější. Přitom ta první možnost by se ve Windows vůbec nedala udělat, právě kvůli umístění na jiném disku, zatímco tomuhle systému je úplně jedno ve které škatuli na kterém kolečku se ta data vrtí, protože se dá tímhle způsobem odkazovat odkudkoli kamkoli.
V původním DOSu dokonce adresáře vůbec nebyly, jen dvě disketové jednotky! Všechno ostatní co tam postupně přidávali je okopírované nebo nepříliš dobře napodobené podle Unixu.
Jen pro zajímavost, v unixových systémech je jako adresář nebo soubor připojené úplně všechno, nejen disky, ale také zvuková nebo grafická karta, klávesnice, generátor náhodných čísel, a ve speciálních adresářích najdeš třeba soubor obsahující celou operační paměť, a dokonce i procesor! To ale neznamená že by byly někde uložené, jen se tak zobrazují.
Kromě toho adresáře se také považují za soubory. Prostě, všechno je soubor...
