Milí kolegové, mě, jakožto studenta počítačového oboru Vysoké školy tento článek velmi zaujal a proto mi to nedalo, abych se s vámi nepodělil.
Tento článek mi jen potvrdil mojí praxi a to je ta, že je třeba se zaměřovat. Čili nebýt holka pro všechno, ale výborně zvládat jen jednu věc. Kamarád nyní odmaturoval a dělá síťaře, umí to opravdu dobře a tak je o něj veliký zájem - udělal si certifikát CISCO a je svým způsobem vysmátý - zatím. Z druhé strany mám jiného kamaráda, který umí od každého trošku. Tedy ví něco málo o HW, o programování, o sítích o tvorbě webu, ale pro výkon práce, která bude jen na jednu věc zaměřená, je nepoužitelný. Mě osobně vždycky tíhlo železo. Hrabat se ve vývojácích a kódech mi nejde a dělám to z odporem. Tento semestr do nás tlučou ObjectPascal a řeknu vám, šílenější věc jsem v životě neviděl. Rád sleduji novinky a rád se z nudy hrabu v počítači. HW je to, co mě osobně asi baví nejvíce, ale vím, že pokud chci v něčem vynikat, musí to být jen jedna věc a to HW nebude. Tím se totiž člověk neuživí, tedy pokud není vývojový inženýr v Intelu. Jde zkrátka o to, že pokud chci dělat v IT, musím dnes umět programovat a znát i databáze. Toto je právě věc, která mě nebaví a tak se děsím, co jednou budu dělat
Jak tam mluvili o starších lidech s akademickými tituly, tak to vidím u nás ve škole. Máme tam spousty RNDr.,Csc.,PhD.,doc.,...atd. Všem je většinou kolem 60 let a všichni pamatují dobu, kdy programovaly sálové počítače. Byli v té době machři a tak jediné co dnes dělají, je pedagogika. Učí nás pochopit algoritmy, apod. Ovšem když za takovým profesorem příjdu s flashkou, jestli by mi nedal ze svého stařičkého notebooku studijní materiály, je problém. O počítačích vědí vše, tedy spíše teoreticky, ale jak mají za počítač sednout a používat ho, je problém století. Já se těmto lidem nesměji, spíše se v nich vidím, ještě před 5 lety jsem uměl počítač pouze zapnout, a bojím se toho, že až mi bude padesát, budu jen tupě zírat na počítače, které budou komunikovat hlasem, či budou součástí našeho těla, pak budu docela bezradný a vše, co se o programování naučím, mohu klidně vymazat z hlavy...ta píle a strávený čas nad tím, to pochopit, nám již nikdy nikdo nevrátí...
)