Koukám, že "tvrdé" dárky převládají
Já jsem již v letech, kdy dárky raději dávám, než dostávám, respektive dostávám samozřejmě rád, ale mnohem větší radost mám, když se mi povede trefit, co udělá radost. Včera tak pro mě bylo obrovskou radostí, když jsem viděl v oku našeho osmnáctiletého drsňáka slzu dojetí, při vybalení monitoru. Světe div se, manželku potěšila nová žehlička (ta co se jí již dávno líbila), jen kočky byly vlažné nad novými míčky. Ale dárkem největším pro mě byl příjezd a usmíření s naší dcerou, kdy jsme o ní skoro rok neměli téměř žádné zprávy.
Takže slovy čtyřletého syna mého kamaráda, když pod stromečkem našel dárek, který si přál, vstal od stromečku, vyšel na balkón, podíval se k obloze a řekl: "Ježíšku, děkuju..."
