… Kliknutí na „Souhlasím“ či něco podobného v okně s EULA k platnému ujednání stačí. Zapomenout nesmíte ani na to, že podle zákona licenční smlouva sice může povolit něco, co zákon výslovně nepovolí, ale současně nesmí zakázat něco, co zákon dovoluje, stejně jako například nemůže některou ze stran smlouvy zprostit odpovědnosti za škodu.
Nakonec to nejpodstatnější: pokud se licenčními smlouvami prokousáte, zpravidla objevíte ujednání, díky nimž bude v českém právním prostředí celá pracně připravovaná EULA neplatná…
- Nesmíte hru prodat ani půjčit
Nesmysl. Jakmile si hru jednou legálně koupíte, zákon jasně říká, že autor ztrácí jakékoli právo ovlivňovat její (legální) rozšiřování. - Tvůrci nenesou žádnou odpovědnost za škody způsobené hrou na počítači, softwaru, datech či hardwaru.
Nesmysl. Zákon jasně vymezuje odpovědnost za škodu způsobenou vadou výrobku a současně stanovuje, že této odpovědnosti se nelze zprostit. Jakékoli jednostranné prohlášení, dohoda či smlouva je tedy odpovědnosti nezbavuje. - Nesmí se zkoumat zdrojový kód, myšlenky a principy, na nichž je program založen.
Nesmysl. Autorský zákon říká (a to doslova) přesný opak – takže každý oprávněný uživatel může zkoumat, co chce. - Na funkčnost CD/DVD jakožto fyzického nosiče dat není záruka.
Nesmysl. Zákon jasně stanoví, že je dvouletá záruka na všechny vady, které by se na výrobku projevily. - Uživatel nesmí z žádných důvodů žalovat vývojáře, vydavatele ani distributora.
Nesmysl. Zákon jasně stanoví, že jakákoli ujednání, v nichž se spotřebitel (tedy kupující) vzdává svých zákonných práv, jsou neplatná.
Co když je EULA v cizím jazyce?
Občanský zákoník formulací § 37 odst. 1 vyžaduje srozumitelnost právního úkonu pod sankcí neplatnosti: Právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Pokud tedy vaše znalost cizího jazyka, v němž je EULA napsaná, nestačí pro to, abyste jí porozuměli, je tato neplatná. Vše se pak řídí českými zákony, v tomto případě zejména autorským zákonem.
Kamarád mi půjčil hru, kterou si koupil. Zavřou nás oba?
Půjčování definuje AZ v § 16 jako zpřístupňování díla ve hmotné podobě zařízením přístupným veřejnosti nikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu poskytnutím originálu nebo rozmnoženiny díla na dobu určitou. Vzhledem k tomu, že jeden kamarád asi nenaplní význam slova „veřejnost“, a stejně tak vaše doupě se sbírkou her asi nebude příliš veřejně přístupné, nemáte se čeho bát.
Matoucí může být, jestliže vám poskytovatel licence půjčování v licenční smlouvě zakáže (anebo jednodušeji, když vám jej výslovně nepovolí), což mu umožňuje ustanovení § 46 AZ, kde se v odstavci 1 říká:
Licenční smlouvu autor poskytuje nabyvateli k oprávnění výkonu práva dílo užít (licenci) k jednotlivým způsobům nebo ke všem způsobům užití, v rozsahu omezeném nebo neomezeném…
Nicméně právě jsme si vysvětlili, že půjčení kamarádovi není půjčením ve smyslu AZ, licenční ujednání vás v tomto ohledu proto může nechat zcela chladnými.
Můžu si z internetu stáhnout hudbu nebo film?
Nejdříve k pojmu „užití díla". Podle § 12 autorského zákona (AZ) má právo dílo užít jen autor, případně ten, komu autor poskytne oprávnění. Užitím díla se rozumí například jeho provozování, rozmnožování, půjčování atd.
Důležitý je pak § 30 AZ, který v odstavci 1 a 2 říká:
(1) Za užití díla podle tohoto zákona se nepovažuje užití pro osobní potřebu fyzické osoby, jehož účelem není dosažení přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu, nestanoví-li tento zákon jinak.
(2) Do práva autorského tak nezasahuje ten, kdo pro svou osobní potřebu zhotoví záznam, rozmnoženinu nebo napodobeninu díla.
Stahovači hudby a filmů tímto mají vyhráno – pakliže jen pro sebe zkopírují třeba hudební album nebo nejnovější film, nic se neděje, situace je podobná, jako když si nahrajete na kazetu či DVD film z televize. Podmínkou je, že takto vytvořenou kopii budete využívat jen vy, tedy nebudete třeba stáhnutý film pouštět veřejně (natož vybírat vstupné), nebo za poplatek půjčovat dalším lidem.
