zátěž RAM

[MiliNess]

Optimalizační utility RAM, jsou největší podvod na uživatele. Nejen, že výkon systému nezvedají, ale naopak
ho brzdí. Systém potřebuje mít data po ruce v rychlé RAM a ne ve stránkovacím souboru na pomalém disku.

[Reklama]

[guest]

Už mlčím a beru ne vědomí radu od zkušenějšího, ale zvedají to opticky.

[MiliNess]

To bylo myšleno jako rada tazateli, ne jako prcung...

[guest]

Však já to tak neberu Stále se učím. A pokud je to tak jak píšeš a já Ti věřím, pak jsem zase o krůček dál. Jestli je to hovadina, je hloupost to někomu doporučovat!

[MiliNess]

Většinou to totiž funguje tak, že ta utilita naráz alokuje a uvolní obrovské množství paměti.
Zjednodušeně řečeno to způsobí vytěsnění dat ostatních procesů z paměti. Všechna data i kód ostatních
procesů musí být opět do paměti načtena z pevného disku, když se vlákno některého dalšího procesu dostane na procesor.
Navíc to ovlivní třeba i vyrovnávací paměti otevřených souborů, což má na starosti správce mezipaměti.
A s případnými úniky paměti to stejně nic nezmůže.

[guest]

Jestli to správně chápu, tak ta momentální optimalizace paměti je jen dočasná /jakoby opticlý klam/ a při dalším provozu se to dostane na tu předchozí, původní úroveň?

[MiliNess]

Windows Internals - Mark E. Russinovich, David A. Solomon (to jsou fakt frajeři)

Optimalizátory paměti RAM: skutečnost nebo výmysl?

Při svém brouzdání po webu jste se již určitě setkali s upoutávkami typu „Defragmentujte
paměť a zvyšte výkon" či „Minimalizujte selhání aplikací a systému a uvolněte nepoužíva-
nou paměť". Tyto odkazy pak vedou k nástrojům, které by to vše a ještě mnohem více měly
dělat. Opravdu to funguje?
Optimalizátory paměti se obvykle předvedou uživatelským rozhraním, které zobrazuje graf
označený jako „dostupná paměť" a čárou reprezentující prahovou úroveň, při jejímž dosažení
produkt zahájí svou činnost. Další čára většinou ukazuje množství paměti, které se optimalizá-
tor při svém běhu pokusí uvolnit. K dispozici ještě bývá možnost nastavit některou nebo obě
úrovně a ručně spustit optimalizaci paměti, popřípadě naplánovat její spuštění. Některé nástro-
je zobrazují i procesy spuštěné v systému. Když se naplánovaná optimalizace spustí, čítač do-
stupné paměti v aplikaci vyletí vzhůru, často velmi dramaticky, což navozuje dojem, že nástroj
skutečně uvolňuje paměť, kterou tak mohou aplikace využít. Ale to, co opravdu dělá je, že
způsobuje nulování užitečné paměti, čímž uměle navyšuje dostupnou paměť.

Optimalizátory paměti RAM fungují na principu alokování a následného uvolnění velkého
množství virtuální paměti. Níže uvedený obrázek ukazuje účinek optimalizátoru na systém:

Graf „před" znázorňuje pracovní sady a dostupnou paměť před zahájením optimalizace.
Graf „v průběhu" ukazuje, že optimalizátor vytváří vysoké požadavky na paměť. Dělá to tak,
že během krátké doby způsobí velké množství výpadků stránek. V reakci na tento stav zvýší
správce paměti optimalizátoru jeho pracovní sadu. Toto rozšíření pracovní sady se děje na
úkor dostupné paměti a - v okamžiku, kdy je této paměti málo - na úkor pracovních sad ji-
ných procesů. Graf „po" znázorňuje jak poté, co optimalizátor svou paměť uvolní, přesune
správce paměti všechny stránky přiřazené optimalizátoru na seznam volných stránek (odkud
je nakonec vezme nulovací vlákno, které je vynuluje a přesune na seznam nulovaných strá-
nek), čímž přispějí ke zvýšení velikosti dostupné paměti. Většina optimalizátorů skrývá rychlý
pokles dostupné paměti, který nastane během prvního kroku. Když však máte během opti-
malizace spuštěný Task Manager (Správce úloh), často tento pokles uvidíte.

I když se na první pohled může jevit zvýšení volné paměti jako dobrá věc, opak je pravdou.
Když si optimalizátory paměti vynutí navýšení čítače dostupné paměti, vytěsní naopak
z paměti data a kód jiných procesů. Když máte například spuštěný program Word a pokraču-
jete v editování, musí se z disku znovu načíst text otevřeného dokumentu a kód programu.

A to i přesto, že kód spolu s textem byly před optimalizací součástí pracovní sady programu,
a proto byly přítomny i ve fyzické paměti. Degradace výkonu se může projevit výrazně pře-
devším u serverů, kde jsou odstraněna souborová data, která byla odložena ve stránkách
pohotovostního seznamu a v pracovní sadě systému (stejně jako kód a data používaná kte-
roukoliv spuštěnou serverovou aplikací).

Někteří prodejci přisuzuji svým výrobkům pro optimalizaci paměti RAM i další schopností. Mezi
výroky, se kterými se můžete setkat, patří i ten, že optimalizátor uvolňuje paměť, kterou zby-
tečně spotřebovávají nepoužité procesy. Jedná se například o procesy, které béží v hlavním pa-
nelu (Taskbar). Tvrzení by mohlo být pravdivé, ale jen za předpokladu, že tyto procesy budou
mít v době činnosti optimalizátoru poměrně velkou pracovní sadu. Avšak vzhledem k tomu, že
Windows automaticky redukují pracovní sady nečinných procesu, nemá tento výrok opodstat-
nění. Správce paměti se o veškerou nezbytnou optimalizaci postará sám.
Vývojáři paměťových optimalizátorů též tvrdí, že jejich produkty snižují fragmentaci paměti
Samotný úkon alokování velkého množství virtuální paměti s jejím následným uvolněním
může vést, v případném vedlejším efektu, k vytvoření velkých bloku souvislé paměti. Nicmé-
ně protože virtuální paměť maskuje před procesy skutečné rozložení fyzické paměti, nemo-
hou mít žádnou přímou výhodu z toho, že je jejich virtuální paměť podložena souvislou
fyzickou pamětí. V průběhu existence procesu, tak jak jeho pracovní sada podstupuje zvět-
šování a zmenšování, dochází k fragmentaci mapování mezi virtuální a fyzickou pamětí bez
ohledu na to, jak velké množství spojité paměti je k dispozici. V jednom případě múze vést
dostatek spojité paměti ke zvýšení výkonu: když se správce paměti snaží maximalizovat vyu-
žití odkládacích mezipamětí procesoru, používá mechanismus nazvaný barvení stránek(page
coloring), aby rozhodl, které stránky ze seznamu volných nebo nulovaných má přiřadit pro-
cesu. Leč jakýkoliv vedlejší užitek, který by mohlo přinést spojení dostupné fyzické paméti
do souvislého bloku, je více než silně převážen negativním efektem, který s sebou nese od-
stranění cenného kódu a dat z paměti.

A konečně, výrobci často proklamují, že jejich paměťové optimalizátory získávají zpět paměť
ztracenou paměťovými úniky. Toto je snad nejfalešnější tvrzení ze všech. Správce paměti ví
po celou dobu, jaká fyzická a virtuální paměť procesu náleží. Pokud však proces alokuje pa-
měť a kvůli chybě ji neuvolní (událost známá jako únik paměti), správce paměti nedokáže
rozpoznat, že se k alokované paměti od určitého místa již nepřistupuje a musí počkat do-
dokud se proces neukončí. Teprve pak můhže navrátit ztracenou paměť. Dokonce i u procesů,
které mají úniky a které stále běží, může správce paměti, jako důsledek redukování pracovní
sady získat nazpět fyzické stránky přirazené uniklé virtuální paměti. Tímto způsobem se
uniklé stránky dostanou do stránkovacího souboru a fyzická paměť se dá využít pro jiné účely.

Proto i paměťové úniky mají na dostupnou fyzickou paměť pouze omezený vliv. Skutečný
účinek mají úniky na spotřebu virtuální paměti, kterou Task manager (Správce úloh) nazývá
PF Usage (stránkovací soubor) a Commit Charge (využití paměti). Žádný nástroj nemůže se
spotřebou virtuální paměti udělat nic jiného, než že ukončí proces, který ji způsobuje.
Když to celé shrneme, zdravý rozum říká, že kdyby byla nějaká optimalizace paměti RAM
možná (a byla by realizována takovým množstvím malých firem), vývojáři společnosti Micro-
soft by měli dlouhou dobu na to, aby ji dávno integrovali do jádra systému.

[guest]

Zajímavý, už jsem si to s dovolením půjčil na jindy.

[Adys301]

Taky jsem dříve používal "Smart" RAM, od Advanced System Care, akorát to PC zpomalilo. A optimalizace od Advanced system care mi zrychlilo PC až tak, že boot trval 5 minut. Vyřešil to CCleaner(registry).