Věk je věcí pohledu, pro patnáctiletýho kluka jsem stařec a pro mé vrstevníky jsem kluk v nejlepších letech. Takže co je nějaká čtyřicítka? Pán v letech? Blbost! Chodím pařit s vrstevníky mých dětí hry po síti a už jim taky došlo, že v kalendáři to není. Ale zpátky k počítadlům. Vždy jsem tvrdil a nikomu se ještě nepovedlo mě přesvědčit, abych změnil názor, že počítač je drahá hračka. Kdo to pochopí a uvědomí si, že smyslem života není jen "honit brouky na obrazovce", ušetří si fůru peněz, které může investovat třeba do ženskejch, nebo do něčeho, čím si udělat život příjemnějším. Abys mě správně pochopil, já nejsem proti tomu, aby si mladej kluk pořídil nadupanej počítač. Svým způsobem mu to přeji a koneckonců i možná trochu závidím (pořád je lepší, když bude řádit na PC, než aby si hrál v natuněným auťáku a vymazal celou rodinu na výletě). Jen se mi nelíbí, že se stává z počítačů modla a vytrácí se nám ze života krásno. Viděl jsi někdy, jak jsou malé děti u vytržení u "grafiky" osmibitů? Je to proto, že mají ještě představivost a za růžovým puntíkem si představují třeba princeznu v krásných šatech s čelenkou z perel, kyticí růží a zlatým prstenem s rubínem. Oni za tím puntíkem vidí celý svět. Moderní herní průmysl vytváří z lidí duševní mrzáky. Když to všechno, co jsem o princezně napsal před chvílí, vyvedeno v perfektním 3D a poloprůsvitných šatech, neuvidíme na monitoru, budeme brblat, že grafika stojí za prd. Ale ne, nestojí, jenom nás už dostali a my budeme platit a platit a platit....

Co nejde silou, jde ještě větší silou... :-)