Tak jo. První povídku jsem nekomentovala, protože pro mě to byl děs, ale toto už je mnohem lepší. Sice téma už mnohokrát napsané, ale aspoň to dávalo smysl a mělo to úvod, stať a konec. Ale četls to po sobě? S odstupem času? Třeba psát v jednom odstavci, že lva hned po napadení samozřejmě zabili a v dalším ho jde syn hledat, aby se pomstil,... To úplně bije do očí
No a pak slova typu: nabídnuli, rozhlídnul, křupla, sním (s ním), ... Na to si dej pozor.
A ještě připomínky:
"přívěšek jeho otce, na kterém měl otec zuby jako talisman" - opakuješ slovo otec, úplně zbytečně, v druhé části věty není nutný
"Byl slyšet jen jemný vánek, který naráží do větví stromů." - dva časy, ne naráží, ale narážel, drž se jednoho času
"Lev vysunul všechny drápy, jako kdybyste vytáhnuli meč z pouzdra." - to jako kdybyste vytáhnuli je strašné, lepší by bylo, jako by vytáhl
"Jeho otec se bohužel už z bezvědomí nikdy neprobral a odešel do věčných lovišť." - už nikdy? To mi tam fakt nesedí. Nebyl tam x let...
"I když nevěděl, proč ho lev napadl a ani, že se Nakashi vrátil do lesa, aby svého otce pomstil a zabil lva, určitě umíral pyšný na svého syna." - šílené souvětí, lepší jsou krátké věty, ani to nedává smysl - nevěděl proč ho lev napadl, že Nakashi šel do lese ale umíral pyšný? když to nevěděl?
"Nakashi teď žije se svou matkou sám o kterou, se dobře stará..." - Lépe formulovat, třeba i do 2 vět nebo vynechat to slovo sám, pak by to znělo normálně.
Kdo ví, třeba se jednoho dne objeví před Nakashim nebo jeho synem další potomek rodiny lvů
a kdo ví, jak to příště dopadne. - opakování kdo ví, na opakování velký pozor, upozorňuje to na malou slovní zásobu.
Jak říkám, bylo to lepší, kritiku ber jako upozornění na to, na co si dávat pozor. A opravdu si ty povídky čti pořádně (s odstupem času), než je zveřejníš.