- je to béčko jak hrom s hodně naivním potenciálem, zvláště co se týče pokladen, což dosvědčuje i zrušení české premiéry, kterou jsem docela vyhlížel. Jsem velký fanoušek Britt Robertson, ovšem je jí už 27, což je bezesporu super věk, ale na hraní naivních šestnáctek/sedmnáctek už to úplně není. Zato překvapivě až příliš vysoký Asa Butterfield tyhle role může hrát snad dalších 10 let, podobně jako svého času Logan Lerman. Oba ale zastiňuje Gary Oldman, který se do role neskutečně opřel, až by člověk čekal, že mu asi nikdo neřekl, že nehraje v úplně ambicózním blockbusteru, vy mu však budete věřit každou větu a každou emoci, která navíc jako jedna z mála věcí na filmu ke konci začne dávat smysl. Jak jsem nastínil v úvodu, celé to působí jako teenagerská pohádka, která je neskutečně zrychlená a leckteré příběhové momenty jsou šity horkou teatrální nití. I přesto jsem se přes tyto momenty dokázal přenést a poměrně se dostat do děje, zvlášť když se je rozhodně vizuálně na co koukat, až by člověk nevěřil, že budget je pouhých 30 mega. Tragédie z ranku Tomorrowland se tedy nekoná a ačkoliv jsem od začátku říkal, že sequel Enderovy hry se stejným hercem bych si s chutí dal, The Space Between Us snad ani sequel nepotřebuje...stejně by na něj nikdo nepřišel...8/10
- přislo mi, že se autoři v prvopočátku potácí v tom základním pilíři u umění, o čem to má vlastně být..?! Ale jinak příjemné herecké výkony a prostě rodinné sci-fi, co jiného dodávat...
- narazila jsem na tenhle film úplně náhodou a moc mile mě překvapil. Britt Robertson mám moc ráda a tady jí to moc slušelo. Kupodivu se k sobě s Asou docela hodili, i když je mezi nima ve skutečnosti takový věkový rozdíl (ve filmu jim je zhruba stejně). Film se samozřejmě neobejde bez typických amerických keců, ale to bych tak nějak skousla. Ta romantická dějová linka byla pro mě asi ze všeho nejdůležitější a těm dvoum jsem hodně fandila. Buď se film lidem líbí a nebo ho úplně ve všem pomlouvají. Co jsem si tady četla pár ostatních komentářů, tak se s pár lidma docela shodnu. Dost věcí ve filmu moc nezapadá do sebe a v ději tak zůstávají nejasné díry. Já to beru tak, jak to je a řeknu si vždycky: Je to jen film, není to realita, takže tak. Při sledování Vesmíru mezi námi jsem se krásně zasnila a o to mi přesně šlo, takže já jsem spokojená

. 85%.
- ale jo. Dám i tu pátou. Bylo to nakonec příjemné pokoukání.
- jsem jednoduchý člověk. Je tam vesmír, je tam romance, je tam sentiment, má to pěknou hudbu (Andrew Lockington se dá odhadnout od prvních tónů), má to úžasné záběry jak z reálné Země, tak z CGI verze Marsu a co víc, má to sladkou Britt Robertson a skvělého Garyho Oldmana. A nakonec mi ani vůbec nevadí, že je to vlastně výtažek ze všech možných, novějších i starších, sci-fi, trochu naivní a plné logických děr a vlastně i šablona od začátku do konce a člověk prostě tak nějak tuší, jak to přibližně dopadne. Nenáročný, neinovativní, ale velmi milý film.
- tohle mi dalo vzpomenout na 80. a 90. emzácká dobrodrůža typu E.T., Starman a tak podobně. Jo, tady je to sice bez ufounů, ale koncept je stejný. Zkrátka nostalgie jako blázen s mraky sentimentu a romantického dobrodružství. A i když to není obvykle můj šálek kávy, tak teď se mi to trefilo do noty. Výhrady nemám ani k hercům, ačkoliv je fakt, že Britt Robertson jsem teenagerku nežral ani se zavřenýma očima. Ale to se dalo v pohodě přežít. 75%