jiricek píše:Za dobrý článek, jehož psaní zabere i dva dny lze dostat 20 tis.
To jo, samozřejmě jsou i takoví. Ale jak pravil
Fuxoft: "Kdo z vás to má?" 
Řekl bych že je to s psaním jako s každou jinou normální prací, uživit se tím dá, ale člověk určitě nezbohatne. Na to je potřeba udělat víc, ne každý na to má žaludek.
Ne že bych si o psaní dělal nějaké velké iluze, nebo třeba ty moje občasné historizující romány tady považoval za něco úžasného. Ani náhodou. Fórum je o něčem jiném, jde tu o sdělování zkušeností, v ideálním případě vlastních. A zkušeností s tím že bezolovnatý cín je stoprocentní kurvítko, nebo že ve velkých vedrech se notebook neuchladí, tu máme víc, řeší se to i zrovna teď v několika tématech paralelně, a tak s klidem můžu prohlásit že můj sedmadvacetiletý Didaktik pojede vedro nevedro, zatímco postižený notebook z tohohle tématu má šanci dožít se funkční příštích vánoc ještě menší, než truhlář s padesátiletou praxí že půjde do důchodu se všemi prsty! A nedělá mi to radost, mám rád věci které něco vydrží.
Konkrétní příklad: máme tu v železničním muzeu sto let starou lokomotivu, u které se při renovaci zjistilo že má prasklý kotel. Podle stop a záznamů v tomhle stavu jezdila
minimálně padesát let v běžném provozu, a později na mimořádných historických vlacích! Kotel je z mosazi a neexistuje možnost jeho opravy, vzhledem k nasycení sírou z uhlí se nedá svařit ničím, co dokáže civilizace létající do Vesmíru poskytnout. Jediná možnost (kromě výměny celého kotle) je vzít pořádné kladivo, a prasklinu stejně jako už několikrát v minulosti utemovat, aby na pár let přestala sáknout. A pak znovu. A znovu. A znovu...
Olovnatý cín se dá proletovat, když praskne a vytvoří studený spoj, a po pár letech znovu. A znovu, ale ono ho tam už po té první opravě je většinou dostatek, takže podruhé nepraskne. A bezolovnatý? To si člověk něco koupí, přitom zaplatí poplatek za "ekologickou likvidaci" a může to rovnou odnést do sběrného dvora! Jako v Arabele, kde princezna Xenie nechala postavit továrny na odpadky, aby se Říše pohádek podobala Světu lidí. Prorocké.
Konec románu
Ano, byl jsem pouze brigádník a nejednalo se o žádnou velkou redakci + nejednalo se o žádné náročné články, ale poskytlo to mi menší náhled do dané problematiky.
