Zajímavá je třeba pasáž o přístupu k systému na desktopu přes vzdálenou plochu, kdy se možná nevědomky dopouštíme porušovaní licenčního ujednání!
Jak je to vlastně s přístupem přes TeamViewer? Supluje vzdálenou pomoc nebo ne?
Několik postřehů:
Licence a aktivace
Takže: již víme, že OEM licence se smí dodat jedině nainstalována na kompletní počítač, a také už jsme pomalu zvyklí na to, že se tyto licence musí tzv. aktivovat. Při aktivaci dochází ke spojení identifikátorů příslušného hardwaru s konkrétním klíčem instalovaného produktu. Hardwarový identifikační klíč nese informaci o několika unikátních součástech počítače. Co se tedy stane, pokud některou z nich potřebujete vyměnit? Přijdete o právo používat operační systém? Dobrá zpráva je, že NE, pokud tou součástí není základní deska (motherboard, MB). Ještě lepší zprávou je, že i v případě, kdy se MB porouchá ve standardní záruční lhůtě, licence OS zůstává v platnosti. Obvykle je po podstatném zásahu do hardwaru (například výměna HD) potřeba provést reaktivaci po telefonu, ale máte na ni nárok, takže ji aktivační linka provede. Jestliže vám dodavatel poskytne netypicky dlouhou záruku, je pak na něm, jak se vyrovná s tím, že součástí jeho dodávky je i OEM software (Obyčejně novou licenci pak zaplatí on. I to je jeden z důvodů, proč jsou prodloužené záruky předmětem prodeje v různých balíčcích.)
Jak se vyhnout porušení práv k desktopovému OS Windows
Licence se přiřazuje natrvalo k počítači, na němž byla poprvé aktivována. To platí nejen pro OEM licence, ale i pro multilicenční upgrade. Jedinou výjimkou v tomto směru je krabicové balení OS - tzv. FPP, Full Packaged Product (je to poznat i na tom, že je výrazně dražší, než OEM!) Pokud tedy zanikne počítač, k němuž byla licence přiřazena (a to už víme, že zaniká spolu se základní deskou), vezme licenci operačního systému do věčných šrotišť sebou. Z toho, co bylo napsáno v úvodu článku, pak víte, že za spolehlivé vedení evidence, kterou doložíme soulad mezi udělenými právy a naším zacházením se softwarem, zodpovídáme jen my sami. Ve světle této pravdy je jasné, že automatizované nástroje pro správu softwarových prostředků, které jsou u nás na trhu dostupné, jsou neopodstatněně opomíjeny, protože, chceme-li udržet v IT pořádek a právně korektní stav, těžko se bez nich obejdeme.
Licenci smí na daném zařízení používat vždy jeden libovolný uživatel, ale přistupovat k ní vzdáleně smí pouze primární uživatel, jemuž je stroj přidělen. Toto zjednodušené tvrzení najdete v plné právní podobě v několika paragrafech hned zkraje smlouvy: Jednu kopii softwaru smíte nainstalovat do jednoho počítače. Takový počítač je pak „licencovaným počítačem". Software smíte v licencovaném počítači používat nejvýše na dvou procesorech současně. Není-li v těchto licenčních podmínkách stanoveno jinak, nesmíte software používat v žádném jiném počítači. Není-li v těchto licenčních podmínkách stanoveno jinak, smí software používat vždy jen jeden uživatel.
a kdyby nedej bože něco nebylo v pořádku, (jakože vše asi je, jak říkám nejsem z toho moudej), software jsem koupil a kontroly (jakékoliv) po domácnostech nechodí, nebo jo? A kdyby nedej bože přišly nic jiného než částku, která bude pouze "doplatek do ceny licence, která má být" nezískají a ta není tak velká a nezaplatitelná. Vlastně by se to v mnoha případech hodilo, nebo ne?
