velikosti ukládacích médií Vyřešeno

[behavioralista]

Zdá se mi,že zákazníci jsou klamáni informacemi o velikostech ukládacích médií (pevný disk,flashdisk,DVD,SSD atd.)Bez ohledu na to v jaké soustavě člověk přemýšlí se mi zdá,že pokud výrobce na obal pevného disku napíše 1000 GB a disk má ve skutečnosti 931 GB jedná se o klamání a navíc okrádání.Přece platím za 1000GB ne za 931.Překvapuje mě,že s tím nikdo nic nedělá.

[Reklama]

[zeus]

Pravdu maji vyrobci, Microsoft to pocita blbe.

[petr22]

"1000 GB a disk má ve skutečnosti 931 GB"

1000 GB disk ma 1000 GB. Ale 1000 GB = 931 GiB.

[guest]

http://cs.wikipedia.org/wiki/Gibibyte

[behavioralista]

takže kvůli obchodu(prachům) udávají v nesprávné veličině tedy správně by mělo být udáváno na obale:931 Gib,111 Gib atd.No a proč se teda neudává v Gib ale v GB?

[guest]

Protože to vypadá větší! Nicméně ať by tam třeba HDD byla uvedena jedna hodnota, nebo druhá, stejně by sis ho koupil.

[behavioralista]

jo,ale je to podfuk.Nicméně domů si doneseš krásný nový 1TB disk pichneš ho do komplu a čumíš jak chleba z tašky,že máš jen 931.

[guest]

Nic ve zlém, ale většina běžných uživatelů si rozdíl mezi 1TB a 931GB ani neuvědomí. A ti co to chápou to prostě chápou. To je jako když si v samošce koupiš nějakou energetickou tyčinku a budeš protestovat že je tam o 1% sacharidů méně, než je na obalu.

[MiliNess]

Přátelé, můžeme o tom diskutovat, můžeme o tom vést spory, můžeme s tím dokonce i nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

[guest]

Ano, Jára to věděl už před mnoha lety

[Uziv00]

Zdá se mi,že zákazníci jsou klamáni informacemi o velikostech ukládacích médií (pevný disk,flashdisk,DVD,SSD atd.)Bez ohledu na to v jaké soustavě člověk přemýšlí se mi zdá,že pokud výrobce na obal pevného disku napíše 1000 GB a disk má ve skutečnosti 931 GB jedná se o klamání a navíc okrádání.Přece platím za 1000GB ne za 931.Překvapuje mě,že s tím nikdo nic nedělá.

Obávám se, že tento příspěvek je naprosto zbytečný, navíc ukazuje na základní nevědomosti tazatele. Co disky disky jsou, vždy to tak bylo a bude. Neznalost jednotek a přepočtů neomlouvá.

[faraon]

Zdá se mi,že zákazníci jsou klamáni informacemi o velikostech ukládacích médií (pevný disk,flashdisk,DVD,SSD atd.)

Tenhle "problém" se řešil už v době disket, a řeší se stále znovu a dokola. Pokaždé totiž přijde někdo kdo to neví, a zeptá se. Není třeba ho za to bít (pokud se teda nezeptá obzvlášť blbě), spíš je lepší ho postrčit směrem ke správnému řešení.

Ano, zákazníci jsou klamáni, a můžou si za to sami!

A to jako proč? Z několika důvodů. První je ten, že zákazník je tupá vovce zblblá reklamou, která se v dané problematice vůbec neorientuje, nebo má mlhavé a (záměrně) zkreslené představy o dané věci. To platí všeobecně, na tom je založená komerce. Z hlediska výrobce/prodávajícího je to jednoduché: "Naval prachy a vypadni!"

Tedy k věci. Počítače pracují ve dvojkové soustavě, kterou používají i k adresování své operační paměti, známé pod chybným označením RAM (správné je RWM). Rozhodující je počet adresních linek, zvýší-li se jejich počet o jednu, je možné adresovat dvounásobek paměti. Přidáním další čtyřnásobek, další osminásobek... Jde tedy vždy o mocniny dvou, a aby se tahle podivnost přiblížila lidskému myšlení a zažitým desítkovým jednotkám, začala se pro násobky velikosti paměti používat jednotka Kilo, označující 2¹⁰, tedy 1024. Je to nejbližší číslo k metrickému kilo, označujícímu 1000. Pro rozlišení stačilo použít velké písmeno K místo malého. Tohle stačilo od padesátých let, kdy i velké počítače měly jen pár desítek až stovek Kiloslov paměti (osmibitový Byte se začal používat ještě později), až do osmdesátých let, ve kterých pro domácí, většinou osmibitové, počítače platilo totéž v Kilobajtech.

Ukládací média používaná v oněch časech také o moc větší nebyla, na disketu se vešlo, podle různých formátů, výrobců, a operačních systémů, 128 KB, 160 KB, 320 KB... Jenže tady začíná zrada, protože disketa není adresovaná dvojkově, ale má určitý počet stop a sektorů, například 3.5" disketa měla v dobách svě největší slávy 18 sektorů a 80 stop na dvou stranách, a do každého se vešlo 512 bajtů dat.
To je 18*80=1440, tedy 1440 KB dvojkově, jenže na disketě bylo napsáno 1.44 MB desítkově! Tady začíná ten podvod, jednoduchým mícháním jednotek s různým základem, což je sice na pětku z fyziky, ale na jedničku z marketingu. Zákazník se prostě musí oblbovat co se do něj vejde, a navíc si musí myslet že je to pro jeho dobro, i když na disketu se vejde jenom 1.4 MB (a ve skutečnosti ještě méně, o tom později).
Fígl je v tom, že desítkové násobky jsou k, M, G, T, zatímco dvojkové (binární - to je důležité) K, M, G, T. Jejich porovnáním zjistíš že u větších násobků než kilo se to prostě velikostí písmene nedá rozlišit.
Ono to malé k je v soustavě SI jaksi omylem, začalo se používat dřív než tahle geniální věc vznikla, a bylo tak silně zažité že ho tam nechali, i když trochu kazí systém, malá písmena jsou totiž vyhrazena pro podíly (d, c, m, u, n...). Měl bys znát rozdíl mezi deci a Deka.

Pro binární násobky se tedy začalo používat nové názvosloví, kde se přidává slabika bi:
kilo (k) = 1000
kibi (Ki) = 1024
mega (M) = 1000*1000
mebi (Mi) = 1024*1024
A tak dále, schválně si to přepočítej nebo najdi, jsi-li líný vzít do ruky kalkulačku.

Pro harddisky platí totéž co pro diskety, navíc je to tam ještě složitější proto, že pevné disky mají na různých stopách různý počet sektorů, aby se maximálně využila jejich plocha. Je jasné že dál od středu je obvod kružnice delší, dá se na něj tedy namačkat větší počet bitů, které se zapisují a čtou větší rychlostí než na stopách blíž ke středu ploten. O to se stará mikroprocesor řídící elektroniku disku, ani operační systém ve tvém počítači nemá šanci zjistit jak to na disku vlastně vypadá. Dokonce na disku zůstává část místa nevyužitá, je tam do rezervy a nahrazují se jí vadné sektory nalezené během práce, tohle všechno si disk organizuje sám.

Teď se dostáváme k SSD pamětem, chybně nazývaným Solid State Disk. To ve skutečnosti žádný disk není, je to polovodičová paměť stejně jako ta operační používaná procesorem! Správné by se měly jmenovat SSM (pamětníci se zasmějí), jenže z "obchodních důvodů" se použil název úplně jiné věci, aby vovce věděly k čemu to vlastně slouží. Je to samozřejmě také podvod, ale na vině je neznalost zákazníků, jako obvykle.
Protože jsou polovodičové, stejně jako kapesní flashky, mají uvnitř binární adresaci. Ale proč se tedy SSD neoznačují binárně, tak jako paměti RAM v počítači? Zase z "obchodních důvodů", prostě reklama, podvod, lež, žiješ v kapitalizmu a ten má svoje zlodějská pravidla. Zkusíme trochu matematiky:
128 GiB *1024 = 131072 MiB * 1024 = 134217728 KiB * 1024 = 137438953472 B
Ale když si to vydělíš násobky 1000, hned máš ze 128 GiB nádherných 137 GB, no nekup to za ty prachy.

To by asi byly probrány otázky fyziky a matematiky na úrovni základní školy, a marketingu podle americké high school, což zhruba odpovídá našemu gymnáziu. A teď je potřeba malý úvod do informatiky, protože je také potřeba vědět jak se data na tom disku ukládají.

Asi jsi už narazil na termíny filesystém, souborový systém, nebo systém souborů. Plus nějaké adresáře, složky, a tak podobně. Jde o to, jakým způsobem jsou data na disku organizována. V dobách kdy se používaly magnetické pásky to bylo jednoduché, všechno se nahrálo v nudli za sebou, a počítač tak dlouho četl, dokud nedojel do správného místa. Jenže u disků je to složitější, protože soubory jsou po kouscích rozházené v sektorech, umístěných na disku kde se zrovna dá, často i napřeskáčku (viz fragmentace). A operační systém musí vědět kde který kousek je, aby je dokázal najít a poskládat ve správném pořadí za sebou. Na to potřebuje nějakou tabulku, v níž má zapsána data o souborech, v jakém adresáři jsou umístěné, které sektory v jakém pořadí mají obsazené, a samozřejmě je tam i seznam volných sektorů, který využije když potřebuje něco dalšího zapsat. Tahle tabulka se může jmenovat třeba File Allocation Table, což je i název jednoho zastaralého filesystému, FAT, používaného na disketách ve verzi FAT12, později na discích jako FAT16 a v několika dalších modernizovaných verzích.

Možná že tě u předchozího odstavce napadlo kde tahle tabulka vlastně je. V operační paměti samozřejmě ne, to by se vymazala při vypnutí počítače, a všechna data na disku by skončila v pr...křemíkovém nebi. Takže je uložená na disku, a to pro jistotu hned v několika kopiích, aby se usnadnila oprava filesystému v případě havárie, například když dojde k pádu systému během ukládání nějakého souboru.
V každé lepší knížce je nějaký Obsah, ukazující čísla stránek kde začínají jednotlivé kapitoly, někdy i stručnou informaci o nich. Čím je kniha tlustší a má víc kapitol, tím víc stránek zabírá samotný obsah. Úplně stejně zabírá část místa na disku samotný filesystém a informace o něm. O každém souboru i adresáři se v něm uchovává spousta dalších údajů kromě názvu a rozmístění, datum a čas vytvoření, poslední změny, posledního použití, přístupová práva k němu, a ještě pár jiných, pro uživatele tajných. Takže to zabere slušný prostor, to si asi dovedeš představit.

O CD a DVD platí totéž, s tím rozdílem že sice nemají sektory, jedná se o totiž paměť se sekvenčním přístupem (SAM - opak RAM, paměti s náhodným přístupem), ale nesou samozřejmě údaje o tom ve kterém místě té na placce stočené čáry který soubor začíná a končí.
Takže abych to shrnul:

Ano, zákazníci jsou klamáni, a můžou si za to sami! Zavinili si to tím že nechtějí o věci nic vědět, nechtějí se učit, nechtějí o tom přemýšlet. Chtějí žít v iluzi s medem namazaným kolem huby. Proto dostávají jen to co si zaslouží, a dobře jim tak, hajzlům!

Ale máš bod za to že jsi se aspoň zeptal, protože tím jsi ukázal že patříš k té méně tupé menšině stáda, které z reklamních lží valených na ně nepřetržitě ze všech stran ještě úplně nezakrněl mozek, druhý bod, pokud jsi to dokázal přečíst celé, a třetí, jestli jsi aspoň základy pochopil. Pracuj na sobě dál, ať neskončíš na Ostrově Hlupáků.

P.S. Malá reminiscence na téma diskety, než mě nějaký grammar nazi začne otloukat encyklopedií. Původní název diskette, přesněji floppy disk (protože jeho měkký obal se dal snadno ohnout) platil pro 8" diskety, vyvinuté v IBM jako výměnná paměť mikrokódu pro procesory sálových počítačů řady IBM System/370 z roku 1972. Používaly se ještě v osmdesátých letech, a pro jejich ohebnost se musely zasouvat do mechanik nastojato, jinak se ohýbaly vlastní vahou.
V roce 1973 jejich zmenšením vyvinul Shugart minidiskety velikosti 5.25", které zastaralá platforma IBM-PC opustila až počátkem devadesátých let. Tenhle kancelářský paskvil byl prostě vždycky pozadu, výrobci jiných počítačů dávno předtím přešli na modernější médium.
Tím byly mikrodiskety vyvinuté v Sony a používané od roku 1983, které se sice díky tvrdé plastové krabičce konečně nedaly ohýbat, ale ze setrvačnosti se jim stále říkalo floppy.
Existovaly i jiné velikosti, například Amstrad se snažil vnutit trhu 3" diskety, které se jinak používaly jenom v Japonsku, digitální foťáky používaly dokonce 2" a ještě menší diskety, bylo toho moc a máloco z toho se podaří vidět na vlastní oči aspoň někde v muzeu.