Megahertzové náboženství...AMD označoval svoje procesory vyšším číslem, než byla jejich skutečná frekvence. Ukazoval tak, na jakém taktu by musel běžet obdobný Intel, aby dosáhl stejného výkonu. Výborný reklamní tah a nejpopulárnější procesor na hry.
Kdysi vlastníci Intelů, zejména 486tek, ohrnovali nos nad procesory Motorola
(které měly i Apple Macintosh), protože běžely nad mnohem nižších frekvencích. Motoroly se vyškrávaly jenom na 60 MHz, a to se už mohly málem roztavit. Intel jel v pohodě na 100 MHz. Ale opět stejný případ, ta
Motorola na 60 MHz byla stejně rychlá jako Intel na 100 MHz! Opět naprosto odlišná architektura, dokonce i bajty ve slově byly seřazené jinak, a naprosto odlišná instrukční sada.
I já jsem tenkrát měl Intel 486 DX4 na 100 MHz, a byla to parádní mašinka. Ale později, když už jsem jel na AMD, se mi dostal do ruky Compaq, ve kterém byl 486 DX2 na 66 MHz. Tak jsem je oba prohnal benchmarkem, a ten Compaq byl o 20% výkonnější!!! Můj počítač měl sice o polovinu rychlejší procesor, ale stejně prohrál. S procesorem stejného výrobce...
V dávných dobách existoval procesor MOS 6502. Taková ubohá levná věc, jenom tři osmibitové registry, omezená instrukční sada jenom s nejzákladnějšími operacemi, prostě krumpl určený původně do kalkulaček a pro řízení semaforů a praček. Jenže stál pár dolarů, tak kolem něj nadšenci začali stavět levné mikropočítače
(například nejaký Wozniak, zkonstruoval s ním Apple 1 a Apple II). Jeho nejpopulárnější protipól byl vypiplaný a dražší Zilog Z80 odvozený od Intelské architektury, s se skoro dvaceti registry, které se daly používat v šestnáctibitových párech, se stovkami instrukcí, které uměly osmi i šestnáctibitové operace, můj oblíbený.
Chudáček 6502 dosahoval maximálně 2 MHz, přičemž většina těch počítačů na tak vysokém taktu ani neběžela. Zato Z80 dělal až 4 MHz, prostě paráda. Ale když se postavily proti sobě, tak
6502 na 2 MHz počítal stejně rychle, jako Z80 na 4 MHz! Protože díky jednoduchosti své architektury potřeboval na instrukce méně tiků hodin než košatý Z80.
A v těch dávných osmibitových dobách, kdy se mikroprocesory osobních počítačů hrdě klepaly na několika jednotkách MHz, vznikl také legendární chroupač čísel Cray-1, který byl čtyřiašedesátibitový, jeho instrukce zpracovávaly nikoliv jeden, ale až 64 registry najednou, měl stokrát větší paměť než ty osmibity, makal na neuvěřitelných 80 MHz, jako podporu pro přísun dat a uskladnění výsledků potřeboval dva tunové počítače PDP-10, žral skoro 120 kilowattů, a před jeho spuštěním se musela nejdřív rozjet chladící soustava, která by dokázala klimatizovat středně velký hotel s tisícovkou hostů
