Co mě poslední dobou dost často zaráží je, jak zvířata rozumí řeči. Třeba náš pes, napůl vlčák a napůl jezevčík, jdeme ven a než zamknu branku, tak se na řemínku staví nahoru do kopce. Já mu ale řeknu: ne, jdeme dolů - a on se opravdu otočí dolů. Nebo jde k venkovním dveřím, ale řekneme mu, že jdeme do sklepa a on mezi mnohými dveřmi opravdu jde ke sklepním. A to je jen zlomek. Také sestřina vlčice hodně rozumí, často žasnu. Ještě štěstí, že neodmlouvají. Tedy nyní, když je kocour mrtvý (přejeli ho), tak už ne. Ten se hádal docela často. Třeba se cpal ven a když jsme mu řekli, že nikam nepůjde, tak na to: mňau - ne, nikam nepůjdeš - mňaúúúu ... Náš pes si dokonce se sestřiným telefonuje
