Statutem jsme město, rozlohou a počtem obyvatel trochu větší vesnice. Máme tu dětský výchovný ústav a jeden čas tu působili chovanci tohoto ústavu, jako velmi laciná pracovní síla. Padesát na hodinu, nějaká svačina, sem tam cigára... Chodili lidem skládat uhlí do sklepa, kopat díry na plot, štípat haldy dříví, vozit štěrk na cestu,... S novým vedením ústavu a větším důrazem na práva dětí, byť nezletilých kriminálníků, stalo se toto minulostí. Neříkej mi, že se u vás nenajde nikdo, kdo by nechtěl takovéhoto helfra. Já osobně bych radši obětoval stovku a dvě hodiny se koukal s orošeným v ruce, jak se dře někdo jiný
ad vidlákov: Ale není to hezké označení. Ani vesnice, ani tebe samotného

Co nejde silou, jde ještě větší silou... :-)