Vesmír & Paranormální jevy Vyřešeno

[strangereu]

U nás tomu říkáme deprese

[Reklama]

[Tholus]

Človek zomiera. Keď sa dostáva do najväčšej fyzickej
úzkosti, počuje, ako ho lekár vyhlasuje za mŕtveho. Začína
vnímať nepríjemný hluk, akési zvonenie a zároveň má pocit,
že sa veľmi rýchle pohybuje cez dlhý tunel. Potom sa
zrazu očitá mimo svojho fyzického tela. Pozoruje ho z určitej
vzdialenosti priestoru, akoby bol divákom. Sleduje pokusy
lekárov o resuscitáciu z tohto neobvyklého zorného uhla
a je v stave citového vzrušenia.
Po chvíli sa spamätá a zvykne si na tento zvláštny stav.
Spozoruje, že vlastní ešte „telo", ale veľmi odlišné a s inými
schopnosťami, než je telo, ktoré opustil. Čoskoro nasledujú
nové udalosti. Prichádzajú ho pozdraviť iní ľudia a snažia
sa mu pomôcť. Zazrie duchov príbuzných a priateľov, ktorí
už zomreli. Objavuje sa pred ním vznešená bytosť, plná
lásky, tepla a svetla, akú nikdy doteraz nestretol. Táto svetelná
bytosť mu kladie otázku bez slov a privádza ho k hodnoteniu
vlastného života panoramatickým premietaním hlavných
udalostí, ktoré človek zažil. V istom okamihu sa očitá
pred akousi bariérou či hranicou, ktorá zrejme predstavuje zlom medzi životom na zemi a životom nasledujúcim. Zisťuje
však, že sa musí vrátiť, pretože čas jeho smrti ešte neprišiel.
Tu sa však už bráni, pretože skúsil, čo znamená ďalší
život a nechce sa vrátiť. Napriek tomuto postoju sa znova
spája so svojím telom a pokračuje v pozemskom živote.
Neskôr sa pokúša rozprávať o tom iným, naráža však na
problémy. Márne hľadá slová, ktoré by adekvátne opísali
nadpozemský zážitok. Keď navyše zistí, že sa mu ľudia
posmievajú, prestane o tom hovoriť. Napriek tomu zážitok
hlboko zasiahne do jeho myslenia, zvlášť, čo sa týka názorov
na smrť a jej vzťahu k životu.

Jak to teď čtu, tak mi dochází, že hodně věcí z toho jsem už zažil takže jsem z toho tak docela překvapený a mohl bych říct vlastní příběh, který se mi stává, ale né smrt jako taková, jen Depersonalizace a Derealizace.
Je to celkem podobné smrti, až v tom rozdílu, že se vám nemůže nic stát a je to poněkud nepříjemné.
Jde o to, že se dostanete pryč ze svého těla a sledujete se z jiného úhlu...Dám příklad: Stojím na jedné straně místnosti, ale sleduji se třeba z druhé strany. Své tělo normálně vidím, ale také vidím tělo, které je pravé a ve kterém opravdu jsem, dalo by si říct taky, že jste host svého vlastního těla a díváte se na něj co to tělo dělá.
A ostatní lidé vám přijdou jako namalovaní na zdi s robotickými pohyby, nebo nevím jak přesně to říct, představte si vysoký počet snímků za sekundu ve hře, odhadem tak 200+, vše co vidíte je takové čisté až matoucí.
Vše co vidíte vám přijde, že je to ponořené do mlhy, nebo, že stojíte za skleněnou zdí, před kterou jen sledujete a nemůžete se dostat z toho místa.
Také vidíte, jak na vás ostatní jen tupě zírají a smějí se tomu co děláte i když to k smíchu není, protože oni nepochopí, že to co právě vaše tělo dělá, neovládáte vy, ale něco ve vás, nějaká část mozku, která pořád funguje tak jak má, ale nevnímáte prostředí kde jste, přijde vám to jako, že jste někde kde jste ještě nebyli. Takové stavy trvají třeba 10-15 minut.

Vlastní zkušenost
Mnoho z Vás mě teď označí za blázna, docela tomu i věřím, že mě takto bude hodně lidí brát, ale toto je holý fakt.

To se ti stalo po požití nějaké drogy, že?

[strangereu]

Nené, to je z nervů víš...
Je to od té doby co mi sekl jeden kluk hlavou o zeď, tak mam z toho teď pořád nervy, když jsem mezi více lidma, protože už nemám k ostatním takovou důvěru.

Já bych na drogy nikdy nesáhl, já nepiju ani kafe, ani nekouřím

Tady na to máš pěkný článek na wiki:
DPDR

[Tholus]

Aha, u mě to vyvolala droga. Stačil mi ten prožitý týden, už nikdy víc.

[strangereu]

Tak já to mám 15 minut maximálně a to třeba, 1 do půl roka, takže je to celkem v klidu, ale když jsem nebral antidepresiva (Zoloft) tak to bylo častěji. Většinou to bylo, když jsem byl mezi více lidma

[Uziv00]

A vesmír si stejně bude dělat co chce:
http://www.novinky.cz/veda-skoly/304715 ... hmotu.html

[X]

ITCrowd: Třeba už je nasycená Teď se změní na bílou díru a bude zvracet, neboli dojde k velkému třesku

[strangereu]

X, Takže po nás bude jako flusat jo? No to je teda pěkný

[karlos]

Teď se změní na bílou díru a bude zvracet, neboli dojde k velkému třesku

To by ovšem zcela zásadně změnilo všechny teorie o vesmíru a zároveň vysvětlilo existenci paralelních vesmírů, protože zde by jeden on-line vznikal.

[strangereu]

Tady máte pár příběhů na téma Paranormální Jevy.

1

Nevím, jestli to s tím souvisí, ale asi před 3 roky zemřela prababička a asi tak za měsíc, co jsem spal u babičky s dědou, najednou začaly vrzat skříně a takhle to bylo několikrát za sebou. Pak byl asi měsíc klid, prababička měla ráda takovou hrací skříňku
a najednou jsem ji slyšel jak hraje. Děda už spal, tak jsem se zeptal babičky, jestli to taky slyšela. Prý ne. Pak za 2 měsíce jsem byl sám u babičky a slyšel jsem jako kdyby někdo chodil s podpatky, tak jsem se kouknul a nikdo tam nebyl. Po tomto to všechno skončilo, říkal jsem si. Pak, po 6 měsících, to začalo znova, ale tentokrát doma.. Když jsem dokoukal film v TV, tak jsem to vypnul, lehnul jsem si a najednou jakoby někdo dal do TV pěstí a přitom brácha spal a rodiče byli v ložnici. Zabalil jsem se do deky a usnul. Ráno jsem to zkoušel - dát taky do TV pěstí a znělo to úplně stejně. Pak byl asi 3 měsíce klid a vždy v noci, od 1 do 3, sousedi co bydlí nad námi, šoupou židlemi a stolem. Přitom je jim něco mezi 60 a 70! Říkal jsem to kámošovi, ten mi nevěřil, tak u mě spal, a začalo to zase.. Hned mi uvěřil. A je to dodnes.

2

Ahoj, chtěla bych vám říct, co se mi stalo asi před půl rokem u mé sestry. Na zahradě jsme grilovali a asi kolem 01:00 ta grilovačka skončila a všichni šli už domů. Sestra mi nabídla, že u ní můžu přespat ať nemusím chodit domů a já jsem souhlasila. Šly jsme dovnitř a já si napustila vanu a ležela jsem tam. Všichni už šli spát a já jsem slyšela, jak někdo chodí za dveřmi, myslela jsem si, že to je sestra, že chce jít na wc nebo tak. Potom někdo začal chytat za kliku jakoby se pokoušel otevřít dveře a já si myslela, že to je od švagra dcera, takže jsem tomu moc nevěnovala pozornost a řvala jsem na ni, že už jdu. Asi po minutě to přešlo. V koupelně je vroubkované sklo na dveřích a jak to vše ustalo, tak začalo něco jakoby škrábat nehty po tom skle. To už jsem se naštvala, vyšla jsem ven z vany podívat se, co se děje. Šla jsem se podívat na malou, co chce, ale ta spala, tak jsem se šla podívat na sestru a švagra, ale ti taky spali. Nikdo jiný tam nebyl a když jsem jim to druhý den říkala, tak mi nevěřili. Od té doby tam nerada spím.

3

Ahoj, rada bych se podělila o můj nejhorší zážitek. Jednou večer sem s kamarádkou seděla u počítače zády k chodbě a kuchyni. Po chvíli na mě přišel takový divný pocit, tak jsem se otočila a naproti mě přes chodbu v kuchyni (tak 7 metru) stál neprůhledný černý obrys tak dvou metrové postavy, která přecházela sem a tam. V tu samou chvíli, bez jakéhokoliv upozornění, jsme se s kamarádkou na sebe otočili s dotazem „viděla jsi to také?" a jakmile jsme se podívali zpět, začalo se to přibližovat k nám a nám bylo čím dál tím větší zima. Hned vedle dveří do pokoje byly dveře ven. Takže než to k nám stihlo dojít, utekli jsme k sousedům. Stalo se tu už někomu něco podobného?

4

Ahoj, mam takovou historku... Stalo se to asi před 6 dny, když jsem byl ve sprše. V koupelně máme "poloprosklené" dveře, přes které jdou rozpoznávat barvy a obrysy. Ten den jsem přišel ze školy utahaný a zpocený, a tak jsem vlezl do sprchy. Nikdo nebyl doma. Pustil jsem sprchu ,ale ta po chvilce začala blbnout. Střídala se teplá a studená voda. Vypnul jsem tedy sprchu a chtěl jsem se jít utřít, jenže jsem v kuchyni (do koupelny chodíme přes kuchyň) viděl tmavý obrys něčeho, co vypadalo jako člověk. Proběhlo to v kuchyni před dveřma a zmizelo. Nevím, kde to zmizelo, protože hned vedle těch dveří (tím směrem, kterým to běželo) je pračka, lednice a zeď. Nevím, kde se to tam vzalo, ani jestli se mi to náhodou nezdálo, ale celkem se bojím chodit do koupelny.

5

Obvykle kolem půlnoci pozoruju hvězdy a nebe... Té noci bylo nebe úplně čisté, nikde žádný mráček. Tak se tak dívám nad les a najednou vidím podivné světlo, které se v dálce vznáší. Po chvilce, asi po 10 ti minutách, se k tomu světélku přiblížilo druhé a potom hned třetí... Takhle se tam vznášely cca 20 minut a najednou jsem si všiml, že se pomalu pohybují směrem nahoru.. k obloze... Za necelých 5 minut se přes nebe prolilo bílé světlo, které netrvalo ani 2 sekundy, takový záblesk a ty tři světla změnily svou rychlost a byly pryč.

6

Tohle se mi stává téměř každý večer ...
Mám svůj vlastní pokoj, je to taková "špageta", opravdu malá místnost; na levé straně je skříň a za ní podélně postel. Na protější straně není nic, protože by se tudy nedalo projít. Je tam jen zasouvací okno s tím hodně zkreslujícím sklem. Když ho otevřete, uvidíte do obýváku. No a já ho každou noc zasouvám, není přes něj nic vidět. Když třeba ležím a koukám do stropu, najednou se na té levé stěně objeví světlo, jako z baterky, ale svítí jen na tom jednom místě, a když nahlédnu tím oknem směrem do obýváku, nikde nic nesvítí. Trvá to asi 2 sekundy. Není tam ani žádné světlo a z chodby také nic. Dodnes nevím, odkud to světlo svítí. Někdy se ale objeví i na protější stěně, někdy to ozáří celou místnost. Dřív jsem se bála, ale teď jsem si na to zvykla. Jen mi to pořád vrtá hlavou...

7

Chtěla bych vám povědět svůj pravdivý hororový příběh.
Teď už to nebude znít tak strašidelně, protože v té době jsem byla ještě malý špunt.

Takže bylo to jedné noci. Táta přišel pozdě z oslavy a mě to trochu probudilo.. Hned jsem ale zase usnula... No asi o 2 hod. později mě něco vzbudilo.. Někdo totiž otevřel dveře do mého pokoje. Najednou jsem uviděla "žluté oči". Já jsem se asi tak dvě minuty dívala na ty oči, ale vypadalo to, jako by se přibližovaly... A já jako malý špunt jsem začala brečet a schovala jsem se pod peřinu, kde jsem brečela a z toho brečení jsem usnula. Ráno jsem to řekla mamce... Ona řekla "No to se asi na tebe šel taťka kouknout".
Jenže, když jsem se taťky zeptala, jestli to byl on, tak mi odpověděl, že on spal jako "zabitej".
No a můj brácha to taky nemohl být, protože ten spal se mnou v pokoji... Já vím, že je to divný, ale ty oči mě pronásledují dodnes...

8

Mám takový problém. Svěřila jsem se s tím kamarádovi a ten říkal, že je možné, že jsem posedlá. Děje se mi to už půl roku. Pokaždé, když jsem rozrušená nebo naštvaná, mám takové stavy, kdy mi je špatně od žaludku. Jednoho dne jsem se malinko pohádala s kamarádkou. Seděla jsem u počítače a prý jsem z ničeho nic začala na přítelovu sestru křičet, že ještě jednou mi sáhne na moje věci, tak ji zabiji. Přitom jsem o ničem nevěděla. Nebo v noci pouze stojím u postele a koukám do prázdna a mluvím s někým. Jednou jsem se probudila v 8 ráno ve vaně se studenou vodou. Když jsem se přítele ptala, co se stalo a proč mě nevzbudil, tak říkal, že to zkoušel, ale nešlo to. Myslela jsem, že jsem si vanu napustila třeba dříve a usnula jsem, ale prý jsem nespala. Měla jsem otevřené oči a mluvila jsem.
Tohle všechno se děje, když jsem u přítele. Doma se to děje pouze výjimečně. Doma spíše vím, že se něco stane. Beru telefon do ruky o půl minuty dřív, než mi přijde sms. Nevím, co se děje. Co za to může?

9

Tento příběh je pro mě velice smutný a čerstvý, jen mi to neustále vrtá hlavou. Včera večer zemřel můj "strejda", bratranec mé mámy. Nikdo neví proč, našli ho na cestě domů. Poslední dobou měl velice zvláštní sny a varoval všechny své blízké, že se stane něco zlého. Byl velice nejistí a zvláštní pocit ho prý provázel poslední týdny. Další zvláštností je, že zemřel 2. července, stejně jako jeho maminka i tatínek. Mám pocit, že to není jen tak. Příčina smrti je prozatím neznámá, všichni to odhadují na infarkt, na který zemřeli i jeho rodiče (všichni byli naprosto zdraví a zemřeli v poměrně mladém věku).

10

Dobrý den, pamatujete si na ten příběh s rozbitým zrcadlem a stínem v televizi? Od té doby, co jsem to napsala a dala na stránku, dějí se mi horší věci. Když jsem byla sama doma, jako každý večer a sprchovala jsem se, cítila jsem, jak kdyby mě někdo zatáhl hnusně za vlasy, takové to škubnutí. Trochu jsem se bála, ale potom jsem na to nějak zapomněla, když jsem si večer volala s kámošem na skype, tak jsem měla otevřené dveře, kvůli zvířatům, aby pořád nekňučely u dveří, ať jim otevřu. Nikde nebylo otevřené okno.
Najednou se ty dveře od pokoje sami zavřeli a hrozně bouchly, kamarád na skypu se lekl a pořád do kola se mě ptal, co to bylo. Nemohl tomu uvěřit, že by se sami dveře zavřely. Všechno jsem mu řekla a bral mě za blázna.
Když jsem si šla lehnout, tak jsem usnula hnedka, ale zdál se mi divný sen, ve kterém byla malá holčička a brečela! Tak nahlas, že mě to probudilo, jakože ve snu. Otevřela jsem dveře a holčička stála pár metrů přede mnou. Já se jí ptala, co po mě chce a proč brečí, ona se na mě podívala, začala křičet a rozeběhla se po mně, skočila na mě a já se probudila. Takový sen a šok jsem nikdy nezažila! Už vážně nevím, co s tím. Večer se bojím usnout, protože ten sen je jak "Dežaví".

11

Jako děti jsme „duchy“ nebrali vážně. Jednou jsme byli parta asi 12-ročních děcek v pokoji a rozhodli jsme se vyvolávat. V pěti (dva kluci a tři holky) jsme si sedli do kruhu, do středu mezi nás jsme dali něco symbolického (asi svíčku – nepamatuji se), stropní světlo bylo zapnuté, venku byla tma. Zatáhli jsme závěsy a těšili jsme se.

V každém z nás v břichu signalizoval ten pocit napětí a skeptizmu zároveň. Chytili jsme se za ruce, zavřeli oči a naráz říkali to známé pořekadlo, před kterým mám nyní již velký respekt: „duchu, duchu, jestli jsi tu, dej nám znamení“. Při druhém opakování byl slyšet v hlase děvčat strach. Po třetí, když jsme to dopověděli, nám nad hlavou praskla žárovka a zůstali jsme v úplné tmě. Nechtěli jsme se tam vrátit celou noc a nikdo z nás tam nechtěl spát. Jestli to byla náhoda, tak sakra dobře načasovaná.

Vzpomínky se uchovávají pouze při silných zážitcích a nedávno jsem se o tom bavil s kamarádem, po 13-ti letech. Pamatuje si to dodnes, jakoby to bylo včera. Od té doby jsme sběratel všech těchto příhod a před tímto spojením mám respekt. Kdo to jednou zažije, pochopí.

Co myslíte? Pravdivé?

[X]

Teď se změní na bílou díru a bude zvracet, neboli dojde k velkému třesku

To by ovšem zcela zásadně změnilo všechny teorie o vesmíru a zároveň vysvětlilo existenci paralelních vesmírů, protože zde by jeden on-line vznikal.

Dříve se psalo, že je černá díra propojená červí dírou do bílé díry (bílá díra má být opak černé, tedy má neustále chrlit "materiál", zatímco ho černá díra požírá). V současnosti již někteří teoretici vidí významné souvislosti se vznikem našeho vesmíru (velkým třeskem) a černými dírami. Jakoby jsme byli uvnitř černé díry (celý máš Vesmír), nebo spíše v červí díře, trochu to zavání i tou bílou dírou (roztahování Vesmíru, nebo výbuch našeho Vesmíru?). Problémy jsou také s představou velkého třesku, počátku(?) našeho Vesmíru z ničeho(?) nebo skoro z ničeho(?). Ve Vesmíru se můžeme jen neustále přibližovat k absolutnu, nikdy(?) nedosáhneme až k absolutní nule (teplota), ale můžeme jí přeskočit na druhou stranu, do záporných teplot od absolutní nuly ... co když tedy počátek našeho Vesmíru leží v černé díře v "nadvesmíru", která hltala vše okolo sebe a uvnitř sebe to zmáčkla do nepředstavitelného malého bodu (ale ne ničeho, jak se nyní uvažuje), až překročila nějakou možnou mez v sumě materiálu a malosti, že to celé bouchlo, z nashromážděné energie se začali v určitém poměru tvořit prvky, z nich se začali tvořit další, teplota klesala ...

Vesmír se od té doby stále rozlétává, ale jeho hranice se kvůli silné vlastní gravitaci nedaří překročit ani světlu ... dojde jednou kvůli roztahování Vesmíru k takové zeslabení jeho gravitace, že se zase jednou "spojí" s tímto "nadvesmírem"? Jsou i v některých černých dírách v našem Vesmíru podobné podmínky (velký třesk a následné tvoření, roztahování) jako v našem Vesmíru po překročení určité hranice (černé díry lze pozorovat jen zprostředkovaně, ne přímo)? Pokud dojde ke znovuspojení našeho Vesmíru s "nadvesmírem", jak proběhne? V každém vesmíru můžou platit trochu (někdy značně) jiné fyzikální zákony, dle počátečního vyladění ... nakonec to ale stejně může být úplně ale úplně jinak

[strangereu]

Tak tady jsem vám něco našel:
~>Google Mapy <~

Tento pentagram prý měří 366 Metrů, nachází se v Kazachstánu u jezera Tobol.

Náhoda nebo znamení?

A co dál říkáte na číslo 666 ? Omlouvám se těm, kteří mají hexakosioihexekontahexafobii, nebo-li strach z čísla 666.
Prý to je magické číslo, jako číslo 333. A tak mě napadá, že mezi těmito čísly je nějaká shoda, jelikož když číslo 666 vydělíme 2 výjde 333 a když číslo 333 vynásobíme dvěma výjde 666. Je to jen pouhá náhoda nebo to má něco značit?
Číslo 333 se prý dá rozdělit na 3:33 ( 3 Hodiny a 33 Minut ) To je prý takzvaný "Čas duchů"