Ještě do toho vlezu pohledem "starce", který již trochu ví o čem ten život je

Podle toho, co jsi tu o sobě pustil, jsi zatím nevyzrálý kluk, který vlastně nic neumí. Nemyslím to nijak zle, je vás v tomhle věku drtivá většina a za nás to nebylo jiné (ať si moji vrstevníci tvrdí, co chtějí). Jsi naprosto normální kluk, který zatím žije na hedvábném polštářku, natřásaném starostlivou maminkou, pro kterou vlastně představuješ jediného chlapa, kterého opravdu miluje. Budeš to mít trochu těžké, budeš se muset vzepřít, přetrhnout to mateřské pouto, slézt z polštáře a postavit se na vlastní nohy. Zároveň si budeš muset přestat myslet, že jsi mistr světa, před kterým celý svět padne na zadek. No nečerti se. Celé generace dospívajících si to mysleli, včetně té naší, vaší a tisíců následujících, které si to budou myslet

Až si uvědomíš, co vlastně umíš a co tě baví, dojde ti, co dál. Někoho určitě baví postavit dům a pak kolem chodit s pocitem hrdosti: "to jsem stavěl já". Tebe ne, nevadí. Ale co to třeba pozměnit na: "to postavili podle mě" a pokračovat dál architekturou? Jsem přesvědčený, že každý kluk má v sobě zakódované, a ty mi to vlastně potvrzuješ, že by si chtěl hrát i když bude chlapem. Nebaví tě hry a chtěl bys zkusit je programovat. Pro začátek dobré, ale docela chabé pro volbu vysoké školy. Pro programování je potřeba mít především talent, člověk musí být schopný přemýšlet úplně jinak, než ostatní. Koneckonců proto si programátoři a vlastně i kumštýři moc nerozumí s "normálními" lidmi. Je to v tom jiném způsobu myšlení. Když se vrátím k té programátorské škole. Pokud dodnes nevíš, jestli bys to mohl zkusit a nikdy jsi se nepokusil napsat ani čárku programu, rovnou ti říkám, že to není škola pro tebe a první semestr bude zároveň posledním a v tom lepším případě ten první semestr alespoň dokončíš. Na tvém místě bych zkusil techniku. Od dětství je to obor, ke kterému mají chlapečci nejblíže a když se to povede, tak se tím dá více, než dobře živit a naplňovat si touhu po celoživotním hraní.
Já jsem od dětství tíhnul k přírodním vědám, kytičky, zvířátka. Nejvíce hadi a žáby

Později se přidalo malování a plastiky a maminka mě začala připravovat ke studiu uměleckoprůmyslové škole, obor užitá grafika a kdyby mě nevzali, tak gympl se zaměřením na přírodní vědy. Nakonec jsem do písemky z občanské nauky na téma "jak nám Sovětský svaz pomáhá?", napsal z pilnosti jeden bod navíc a sice okupaci spojeneckých armád v roce 1968. Blbec jsem si myslel, že to byla opravdu pomoc. Vysloužil jsem si tím jen bolševický odsudek a nedoporučení ke studiu na středních školách. To mělo za následek, že mě všechny střední školy odmítly pozvat na přijímačky a já šel z nouze a protekce k přijímačkám na střední elektrotechniku do Stoda, což bylo učiliště Tesly Karlín. Sice jsem se elektronice věnoval od dětství, ale že bych se tím chtěl živit..? Dneska mám více, než třicet let praxe v oboru, podílím se významnou měrou na vývoji a konstrukci strojů v docela slušně velké zahraniční firmě a mám splněný klukovský sen. Stavím roboty, hraji si a ten plat také není nejhorší. Z malování mi zbylo akorát kreslení elektroschémat. A zvířátka? Kocour rád sedá u terárií a pozoruje mé pavouky. A ty hadi a žáby, taky budou...

Co nejde silou, jde ještě větší silou... :-)