Kuře, zmínka o bobulích byla jen o tom, jestli oním hnacím motorem k tanci desetitisíců, nebudou právě ony. Nic víc, nic míň. Nikde nebyla zmínka o tom, že
všichni kdo poslouchají
něco, jsou
takoví. Při poslechu TomyEmmanuela, ti uniklo to nejpodstatnější. Nejde o melodii, kterou hrál. Jde o ten neuvěřitelnej kus kumštu, kterej na tu kytaru hraje. Uniklo ti, že dvouma rukama hraje v jednu chvíli to, co hrají běžně dva kytaristi. Takže je úplně jedno na co to hraje. Když to zvládne trumpeťák na dvě trumpety, budu u toho mít stejný mrazení v zádech
Weslo, ta bobulomuzická magie mě nebere. Neuznávám jí. Uznávám jen čisté umění. Táta mi jednou vyprávěl, jak kolem roku 1970, když pracoval v Rusku, navštívil on, milovník country a odkojenec moravského folklóru (dokonce léta tancoval ve folklórním souboru a díky tomu byl založen náš rod) se svými kolegy balet

"lebedinoje ozjero" v "balšom těatre" v Moskvě. (pro neznalé tatarštiny: Labutí jezero ve Velkém divadle

). Prvních pár taktů orchestru a hra světel zapůsobila tak, že všichni čeští drsňáci, které nikdy nic nedokázalo překvapit

, brečeli, jak starý ku.vy

Bez bobulí, bez alkoholu, jen tak, čistým kumštem i toho posledního osvětlovače na rampách...
Co nejde silou, jde ještě větší silou... :-)